Demokratický proud

Kompozice: Krakatit je Čapkův nejrozsáhlejší román s plným rozvinutím plnokrevně epických postupů, tj. má souvislý a stupňovaný děj, příběh a ústřední postavu, hrdinu (oproti tomu např. Továrna na Absolutno a Válka s Mloky souvislý příběh a ústřední postavu nemají). Chronologicky rozvíjený příběh je rozdělen do 54 kapitol středního rozsahu a má jen minimum odboček a retrospektiv. Dynamičnost děje podtrhávají náhlé změny prostředí. Čapek neváhal (nebál se) užít ke stavbě románu s „vysokým“ uměleckým cílem a ideovým posláním forem a postupů „nižších“ literárních žánrů, zejména literatury dobrodružné. V románu najdeme napínavé dějové zvraty, tajemné postavy, romantické prostředí, kriminální a špionážní prvky. S vynálezcem Prokopem nakládá jako s hrdinou napínavých romantických příběhů: obklopí ho tajemstvím, intrikami a úklady, únosem i vysvobozením.

Inspiraci Odysseiou lze objevit rovněž v širším (kompozičním) plánu – všechny události v románu jsou vyvolány Prokopovou touhou po nalezení ženy v závoji, jejíž totožnost zůstává až do konce neznámá. Dívka se stává ideálem, pro který je Prokop schopen udělat téměř všechno. Houževnatě se s každým dnem blíží ke své vysněné Ithace, i když nezná ani její jméno. Chce se k ní vrátit, i když ji vlastně viděl pouze chvilku. Starořecký epos i Čapkův román jsou doslova nabity děním.

S Prokopem se nejprve setkáváme v Praze, odkud vážně nemocný odjíždí do venkovsky idylické Týnice. Tam stráví několik týdnů v horečnatém blouznění. Posléze se vypraví do Balttinu, tam jej nutí, aby vydal krakatit k válečným účelům. S pomocí princezny Wille se mu sice podaří uprchnout, ale vzápětí se ocitá v podivné společnosti d’Hémona (Daimona) a jeho anarchistických spojenců. Prokop odmítá jakékoli vojenské zneužití svého vynálezu a navzdory mnoha lákavým nabídkám i nebezpečným výhrůžkám své stanovisko nezmění.

Jazyk a styl: Jazyk charakterizuje intonační plynulost až splývavost (časté výskyty středníků tam, kde bychom očekávali oddělení větných celků tečkou). Přestože je spisovný, má blízko k běžné mluvě. (Je vzdálený složité básnické metaforice nebo vančurovské knižnosti.) Svižné dialogy oživující vyprávění střídají hutné popisy i působivé snové pasáže. Vyprávění v er-formě, vypravěčské pásmo často volně přechází do vnitřních monologů hlavního hrdiny. Prolínají se představy a skutečnost, hranice mezi snem a realitou je někdy těžko rozeznatelná (viz i vyjádření v textu: cítil, že se nějaké závoje přetahují mezi ním a skutečností, všechno se odehrává jako pod vodou) čistý výrazově přesný styl s překypující bohatou a barvitou slovní zásobou, množstvím hovorových slov, odborných názvů (termínů) i vymyšlených, německých, francouzských, anglických i latinských slov či frází. Výsostné zastoupení má i řečtina – Prokop po procitnutí v Týnici, když s úžasem hledí na Anči, spontánně ze sebe chrlí řecky verše z Odysseie, slova, jimiž Odysseus oslovil Nausikau, dceru fajáckého krále…