Demokratický proud

o těch zločinech, proto jen oni mohou soudit, kdyby věděli všechno jako Bůh, tj. i to dobré, také by nemohli soudit;

Z 2. souboru např. Sbírka známek – ukazuje, jak může silný citový zážitek z dětství člověka neblaze poznamenat na celý život. Tím zážitkem zde bylo zklamání, že ho zradil kamarád, ukradl mu sbírku známek. Byť to byl omyl (sbírku mu schoval otec, našel ji po letech na půdě), způsobilo to, že přestal důvěřovat lidem, uzavřel se do sebe, citově ochudil svůj další život. Vše vypráví už jako starý muž po zjištění, že svému příteli ukřivdil.

Italské listy (již 1923) čít 3 str 178, Anglické listy, Obrázky z Holandska, Výlet do Španěl, Cesta na sever – soubory cestopisných próz (fejetonů, črt, reportáží): vtipné, bystré postřehy; důvěrně přibližuje životní styl země, mentalitu národa, vše s porozuměním, s úctou k osobitosti; přitom nijak nepoučuje, jen glosuje, dokáže hodně sdělit pomocí detailu, najdeme v nich jazykovou hravost, humor i básnické líčení.

O věcech nejbližších, Zahradníkův rok, Jak se co dělá (o divadle, filmu a novinách), Bajky a podpovídky, O lidech, Obrázky z domova, Kalendář, Měl jsem psa a kočku - soubory drobných próz, o prostých věcech, zálibách apod.

Marsyas čili Na okraj literatury – eseje o literatuře, hl. o nižších žánrech (detektivka, anekdota aj.); poslední esej Řeč a literatura čít 3 str 185 – oslava české řeči.

O věcech obecných čili Zoon politikon (z řeč., dle Aristotela člověk jako tvor společenský) – úvahy o demokracii, o českých poměrech apod., zde slavný článek Proč nejsem komunistou- čít 3 str 184

Řada výborů novinových textů vydána posmrtně: Kritika slov a úsloví, Sloupkový ambit, Na břehu dnů, V zajetí slov (např. článek Kritika slov – útočí na fráze, jsou nástrojem lží)

Devatero pohádek a ještě jedna od Josefa Čapka jako přívažek – moderní pohádky, pohádkové motivy spojeny s reáliemi soudobého světa. Svět jeho pohádek tedy není fantastický nebo nadpřirozený, pohádkové bytosti jsou polidštěny. Víly, rusalky…mají lidské vlastnosti, dokonce s lidmi normálně komunikují. Místem děje jsou skutečná místa. Nejsou zde vyloženě zlé postavy, např. loupežníci jsou spíše k politování, všichni mají své lidské slabiny. Stylizováno jako mluvené vypravování, znaky: záliba ve vypravování, hromadění synonym, užívání novotvarů, převaha souřadných souvětí, volné přiřazování, odbočky, výčty apod.

Dášeňka čili Život štěněte – zde se Čapek ukázal také jako dobrý fotograf.

4. období – 1933-1935, 1.pol. 30.let

- noetická trilogie (noetika – nauka o hranicích poznání) - romány nejsou spojeny tematicky, ale filozoficky – všechny řeší problém, zda je možno poznat pravdu o lidech, o světě:

Hordubal - čít 3 str 186 - o sedlákovi z Podkarpatské Rusi, který se vrátil z Ameriky s trochou ušetřených peněz a dozvěděl se, že mu byla žena nevěrná s čeledínem. Citlivý Hordubal to prožívá bolestně a onemocní. Umírající je zavražděn, patrně milencem své ženy. Příběh je v první části vyprávěn samotným Hordubalem, v druhé je předmětem vyšetřování četníků, ve třetí se stává soudním případem. Je pokaždé jiný, podle toho, kdo ho vypravuje: nejprve baladický, smutný, bolestný, lidsky složitý, pak se mění, zhrubne v banální manželský trojúhelník.