Demokratický proud

Válka s Mloky (1936) čít 3 str186 - román (volná stavba), antiutopická alegorie; i zde motiv převratného vynálezu, který vede ke zkáze (vidina finančního zisku je silnější než rozumová úvaha), a motiv odlidštění (Mloci, nebezpečné, zmechanizované, zmanipulovatelné bytosti) a alegorické varování před fašismem a nacismem. Děj: objev velice inteligentních Mloků, představují levnou pracovní sílu, lidé je proto pěstují. Mloci jim však „přerostou přes hlavu“ a pomocí trhaviny ukrajují lidem pevninu, aby získali životní prostor. V závěru se objevuje Mlok i ve vltavské vodě v Praze. Autorův postoj je satirický (ve společnosti korupce, nezodpovědnost, sobectví aj.); po stránce výrazové nachází uplatnění především parodie nejrůznějších novinářských postupů.

Inspirace, námět, interpretace - viz předmluva samotného autora z roku 1936:(…) proč prý jsem si vybral zrovna mloky, abych z nich udělal nositele své románové utopie o zániku lidské civilizace. (…) Nemám zvláštní záliby v utopiích (…) jsem stále pln starostí o to, co hrozí lidskému světu (…) V té době – bylo to loni zjara, kdy to na světě vypadalo hospodářsky prašpatně a politicky ještě o něco hůř – jsem napsal při jakési příležitosti: Nesmíte si myslet, že vývoj, který dal vzniknout našemu životu, byl jedinou vývojovou možností na této planetě. A už to bylo. Ta věta je vinna tím, že jsem napsal Válku s Mloky. Vždyť je to pravda: nemůžeme vyloučit, že by se za příznivých okolností nemohl jiný typ života, řekněme jiný živočišný druh než člověk stát vehiklem kulturního vývoje. (…) To byla první myšlenka; a ta druhá byla: Kdyby jiný živočišný druh dosáhl stupně civilizace, dělal by stejné nesmysly jako lidstvo? (…) Tedy tahle konfrontace s lidskými dějinami, a s dějinami nejaktuálnějšími to byla (příčina napsání románu) Není to utopie, nýbrž dnešek. Nešlo tu o fantazii, nýbrž o skutečnost; není to spekulace, nýbrž zrcadlení toho, co jest a prostřed čeho žijeme. Psal jsem své Mloky, protože jsem myslel na lidi (…)

Čapek v románu vypráví víc o lidech než o Mlocích. Výmysl o Mlocích a jejich možném vývojovém rozmachu byl jen prostředkem k tomu, aby mluvil o existující lidské civilizaci, o jejích vadách a rozporech, jimiž si sama připravuje zkázu. Vyprávění o Mlocích, o jejich podivuhodném vzestupu i jejich deformovaném polidštění není hned od začátku pojato jako symbolický obraz německého nacismu. Až v závěru jsou naznačeny analogie k hitlerovské expanzi a k jejímu ideologickému zdůvodňování potřebou „životního prostoru“ (Lebensraum – nacistická teorie) a jen jednou narážkou je spojen Chief Salamander, vůdce Mloků, který prý „je člověk, jmenuje se vlastně Andreas Schultze a byl za světové války někde šikovatelem“, s historickou osobou Adolfa Schicklgrubera-Hitlera.