Demokratický proud

Čapkův jazyk, třebaže nám v 21.století může místy znít knižně až archaicky, vždy tíhl k hovorovosti, k přirozené běžné řeči. To, co v něm pociťujeme jako knižní či archaické, je dáno zčásti dobovým územ a normami, ale hlavně je to dáno nesmírnou bohatostí Čapkova jazyka (lexikálních i gramatických prostředků).

Název inspirován výbuchem sopečného indonéského ostrova Krakatoa (Krakatau) v 19. století (1883); zahynulo při něm asi 75 tisíc lidí a část plochy ostrova zmizela pod vodou. Ani svým postavám a místům děje nedává Čapek jména nikdy náhodně. Některá se podaří rozluštit, některá zůstávají záhadou.

Okolnosti vzniku díla: Román vznikal v období autorovy těžké životní krize, osobní krize, způsobené psychickou únavou, nemocí a emoční nejistotou. Soudí se někdy, že autor do románu zašifroval vlastní milostné drama, že se tehdy rozhodoval mezi dvěma milovanými ženami, Věrou Hrůzovou a svou pozdější manželkou Olgou Scheinpflugovou. J. Opelík se ve své studii na základě Čapkových dopisů kloní k názoru, že jedinou vážnou překážku své lásce kladl Karel Čapek sám, totiž tvůrce Karel Čapek. Podřizoval-li lásku tak bezohledně volnosti, nemuselo jít o frivolní gesto, jak by se mohlo na první pohled zdát. Čapkovi šlo spíš o všemu nadřazenou volnost tvorby a k tvorbě. Nechtěl se vázat láskou, cítil, že musí být zavázán svému dílu (je to od věků dilema mnoha velkých tvůrců). A toužil-li obrazně po úniku a poustevničení (slova z dopisu) a oddaloval-li od sebe okamžik naprostého odevzdání se lásce – proti vábení své touhy, proti naléhání své vášně – činil tak z téhož důvodu. V jednom dopise Věře čteme: Musím nechat místo a čas na věci, které se nepíšou; a které se ani pošeptmo neříkají; které člověk někdy vypoví o nějaké fiktivní osobě, ale ne o sobě, nikdy ne o sobě samotném; nesmí je říci, protože pak by je nikdy už nemohl dát jinému do úst. To nejkrásnější žiju, abych to jednou vložil na jazyk vymyšleným figurám… Nejhlouběji tedy zůstával Čapek věren – či poddán? – své tvorbě věda, že „největší zážitek tvůrcův jest – jeho dílo“ (F.X.Šalda): takové už bývá plodné sobectví každého tvůrce. Anebo viděno v civilnější rovině: nemoha zharmonizovat obě konkurenční mužovy lásky (tak jim říká Wolker), dal přednost práci před erótem.

V dopisech Věře Hrůzové se najdou zmínky o mnohé knize, kterou Čapek právě psal, ale geneticky příznakové jsou mezi nimi jedině ty, jež se týkají románu Krakatit. Dovolují nahlédnout podrobněji do chronologie vznikání, leč jejich neskonale podstatnější význam tkví v tom, že teprve ony umožňují pochopit vlastní drama tohoto vznikání, to, co je za daty, životní hybatele románového textu. Období, v němž Krakatit vznikal, se kryje dokonale s obdobím nejintenzivnějšího Čapkova korespondování s Věrou: je tomu tak, že Krakatit byl po celou svou genezi vydán na pospas záření Čapkovy lásky k Věře. […]