Demokratický proud

Ze života hmyzu (1921) - společně s Josefem, nepatří mezi utopie, je to satirická, alegorická komedie; Tulák (představuje názory autorů) se dostane mezi hmyz (ve snu) a poznává tam špatné lidské vlastnosti. Alegorie - řeč je o zvířátkách, ale myslí lidi. Satira - kritizuje povrchnost v milostných vztazích, zahálčivost, marnivost, povrchnost, chamtivost, přízemní pachtění za majetkem, banálními věcmi, diktátorské typy, válečné štváče; závěr - pesimistický dialog s jepicí. Hra má blízko k expresionismu.

3. období – 1927-1933, konec 20.- začátek 30. let

Převažují drobné prozaické žánry (povídky, apokryfy, sloupky, fejetony, reportáže, črty). Mezi tvorbou novinářskou a beletristickou plynulý přechod – novinářská nezapře dobrého beletristu a beletristická nezapře dobrého novináře, je to dobrá symbióza. Čapek je výborný pozorovatel, má schopnost vnímat všechno kolem, i nejobyčejnější věci a pak je využít při sdělení závažných obecně lidských problémů.

„Někde Čapek o sobě vypravuje, jak musel vyplnit daňové přiznání, a že v něm byla rubrika: Po kom jste převzal živnost, kterou provozujete? A Čapek že dotyčnou rubriku vyplnil: Po Janu Nerudovi. (…) V jádře to však bylo hrdé přiznání k novinářskému cechu. (…) Našli bychom u Nerudy i u Čapka stejné zaujetí pro žurnalistiku, stejnou výši požadavků, které na ni kladli, a shodnou víru v její poslání.“ (František Langer)

Povídky z jedné kapsy, Povídky z druhé kapsy (1929) - soubory povídek, inspirované denními zprávami; často detektivní, kriminalistické náměty, nejrůznější způsoby lidských provinění, při řešení většinou překvapivý zvrat, racionální vysvětlení; stylizováno jako sousedsky důvěrný, živý dialog; vrcholí úsilí o přirozený jazyk a styl; základem všech povídek je hledání pravdy a spravedlnosti; některé označil jako noetické (o poznávání), některé jako justiční (otázka jak trestat), často z nich vyznívá: pochybnost, zda má člověk právo soudit druhé a že žádný člověk není v jádru úplně zlý (v každém se najde něco dobrého). Povídky jsou také dokladem autorovy znalosti lidské psychiky, schopnosti přesvědčivě vylíčit rozličná prostředí, zvládat vážné i humorné téma. Příznačná je autorova účast s lidmi se zničenými nebo pokřivenými osudy.

Z 1. souboru např. povídka Šlépěje - opět stopy ve sněhu, které záhadně končí, zde však policejní komisař uklidňuje občana, který to uviděl, že se nic nestalo, nic nebylo hlášeno a že policie nemá řešit záhady, ale má se starat o pořádek, aby se lidem dobře žilo – to je důležitější, tj. i když něco nelze poznat, odhalit, nesmí to bránit snaze dělat svět takovým, aby se v něm dobře žilo; povídka Básník – v čít. 3 str 181; povídka Poslední soud - zfilmováno, zločince Kuglera soudí v nebi lidé, kteří byli i za života soudci, Bůh je jen jako svědek, Kugler se ptá, proč Bůh nesoudí sám, ten mu odpovídá: protože všechno vím. Lidé vědí jen