Demokratický proud

Kompozice: předmluva samotného autora, 3 knihy (Kniha první – Andrias Scheuchzeri: 12 kapitol + dodatek o pohlavním životě mloků; Kniha druhá – Po stupních civilizace: 3 kapitoly; Kniha třetí – Válka s Mloky: 10 kapitol + 11., ve které autor mluví sám se sebou)

Vyprávění se zvolna přesouvá z nenáročné roviny dobrodružného příběhu do roviny satirické a ta přerůstá do roviny tragické. Lidstvu hrozí zkáza, tentokrát pravděpodobně neodvratná.

Styl a jazyk: Čapek využil všech svých dosavadních literárních zkušeností. Text je směsicí různých slohových útvarů a forem, často se objevuje publicistický styl: články z novin, zprávy, fejetony, ankety, reportáže – nezapře se Čapek novinář. Najdeme zde ale i útvary jiných funkčních stylů: telegram, dopis, protokol s rozhovorem vědců, filozofická pojednání a úvahy, protokol z valné hromady, odborná stať s poznámkovým aparátem. Tedy styl odborný, publicistický, umělecký, prostě sdělovací. Odhaluje se zde ale také například povrchnost a faleš reklamy a její vliv na veřejné mínění a vůbec velká moc publicistiky, odhalována prázdnota proslovů. Použití různých slohových útvarů vzbuzuje dojem autentičnosti. Různým funkčním stylům samozřejmě odpovídá jazyková vrstva díla, Čapek používá jazyk odpovídající jednotlivým funkčním stylům, používá též různé druhy písma. Osobitý je Čapkův humor s prvky satiry: např. z jednoho protokolu: ...při zkouškách s velmi zředěným louhem, továrními splašky, koželužnými činidly atd. Mlokům odpadávala kůže v cárech a pokusná zvířata hynula jakousi snětí žaber. Pro naše řeky jsou tedy Mloci prakticky nepoužitelní“. Z Anglie okupované Mloky: ...britský národ to nesl s bezpříkladnou statečností, i když klesl tak hluboko, že snědl všechny své závodní koně. Waleský princ vlastní rukou vyoral první brázdu na hřišti Royal Golf Clubu, aby tam byla pěstována mrkev pro londýnské sirotčince. Na tenisových courtech ve Wimbledonu byly nasázeny brambory...“

Kdy a kde se odehrává děj románu:místo není přesně specifikováno, dějištěm má být celý svět před 2. světovou válkou, výchozím místem je ostrůvek Tana Masa v Tichomoří (nedaleko Cejlonu) – kolébka Mloků

Děj románu + charakteristika postav:kapitán van Toch (Vantoch): Člověk, který Mloky objevil. Díky němu se rozšířili do celého světa. Byl kapitánem holandské obchodní lodě (loví perly a obchoduje s nimi), když na jednom ostrově (Tana Masa) v Tichomoří (nedaleko Cejlonu) objevil Mloky – velmi inteligentní a učenlivé tvory. Začal s nimi obchodovat: oni mu lovili perly a on jim dával zbraně, aby se mohli ubránit žralokům, kteří je ohrožovali. Později se Mloci rozmnožili a van Toch je začal rozvážet na jiná místa a ostrovy. Pocházel z Čech (z Jevíčka – jako pan Bondy), byl to poměrně hrubý muž, vypočítavý, dobrý obchodník, ovšem také velký ochránce mloků.G. H. Bondy: rodák z Jevíčka, bohatý obchodník, který van Tochovi umožnil (díky svým finančním prostředkům) obchodovat s perlami a Mloky. Záleželo mu pouze na zisku.pan Povondra: člověk, který byl vrátným pana G. H. Bondyho. Byl to právě on, který tehdy vpustil kapitána van Tocha k panu Bondymu a začal tím novou éru lidských dějin. Tuto skutečnost si velmi rád připomínal a považoval sám sebe za toho, kdo zapříčinil vznik nového světa – světa Mloků. Nutno dodat, že v závěru knihy svého rozhodnutí litoval, vyčítal si, že van Tocha k panu Bondymu ohlásil. Vyčítá si, že tak možná způsobil další světovou válku, Mloci jsou totiž již ozbrojeni, umí se bránit. Pan Povondra tuší válku. Sbíral také novinové výstřižky týkající se Mloků, má celé krabice výstřižků ze všech novin světa, mnoho informací a znalostí – je to materiál, který máme k dějinám Mloků, ovšem neúplný.Mloci mají symbolický význam (podobně jako roboti v RUR): symbolizují odlidštěného člověka, i obecně moderního člověka, který uprostřed technické civilizace žije zmanipulovaným, zmechanizovaným životem, přestává být osobností, opakuje jen standardní myšlenky, je civilizací nivelizován. Postupně si osvojí celou lidskou kulturu – velmi snadno a rychle se učí, umí mluvit, číst, psát, počítat, stavět budovy i celá města, vyrábět i vynalézat, pronikají do vědy. Schází jim ale emoce, z lidské kultury nepřijímají nic nepraktického, co se nedá přímo zužitkovat – hudbu, literaturu, náboženství, malířství, sochařství – a právě to je na nich děsivé, nebezpečné. Mloci nepotřebují radost ze života, soucit, přátelství, lásku, pouze pracují pro své společenství – podobný typ lidí byl vyžadován v nacistickém Německu (ale i v komunistických režimech). Komise vědců, která zkoumala prvního Mloka v Londýně, dospěla k závěru, že Mlok se zajímá o tytéž věci jako průměrný Angličan a reaguje na ně podobným způsobem, tj. podle ustálených, obecných názorů. Jeho duševní život (pokud lze o nějakém mluvit) se skládá právě z představ a mínění toho času běžných.