Demokratický proud

léčí pouze chudé, bohatým a mocným je ochoten lék poskytnout jen za slib, že zabrání válkám. Maršál přistoupí na jeho podmínku pozdě – až je sám nemocen. Galén je ale po cestě k němu ušlapán zfanatizovaným davem, když odmítl provolávat slávu válce. Galénovo ušlechtilé, ale i tragické úsilí je tedy marné.

Čapek dobře vycítil potřebu varovného upozornění na nebezpečí války, neboť svět poměrně dlouho toto nebezpečí ze strany fašismu podceňoval. Jde tedy také o otázku odpovědnosti za nástup fašismu. Viníky nejsou jen diktátor a zbrojař, ale i kariéristický vědec doktor Sigelius a Otec, typ nemyslícího, přizpůsobivého maloměšťáka, které mu fašismus vyhovuje, je-li v souladu s jeho sobeckými zájmy; tj. všichni ti, kteří dopustili, že se zlo šíří, nebrání mu. Jde ale také o morální postoj jedince vůči fašismu, postoj, který ve svých důsledcích vede k boji proti fašismu.

Doktor Galén je čapkovský typ nehrdinského hrdiny, který nerozumí velké politice a má o ní naivní představy, ale jeho charakterová důslednost jej přivede (přinutí) až k tomu, že začne bojovat. Většinou se říká, že jeho zápas je tragický, neboť snaha využít v boji proti násilí a nelidskosti jediného, zato mocného prostředku, který má k dispozici – léku proti bílé nemoci, ho nutí porušovat příkaz lékařské etiky poskytnout pomoc každému, kdo ji potřebuje. Ale Čapek objasňuje tragičnost Galénovy postavy (text zůstal v rukopise, vydán v souboru Poznámky o tvorbě, 1959) takto: „Buď ten malý, neznámý doktor vydá svůj lék, jak mu to přikazuje lékařská etika, ale pak už nemůže učinit nic, aby odvrátil peklo výbojné války; nebo se pokusí přinutit lidstvo k míru jediným způsobem, který má k dispozici, ale jen za tu cenu, že dočasně nechá umírat tisíce lidí nejstrašnější leprou. Je to neřešitelné dilema; v tom i onom případě se náš doktor dopouští toho, čemu se říká tragická vina; a autor nemůže na jeho metafyzické ospravedlnění uvést nic jiného než to, že si svou vinu odpyká konečnou katastrofou.“

Tragický hrdina musí tragicky skončit. Čapek ho nechá ušlapat zfanatizovaným davem, když se již blíží k cíli svého zápasu.

Galén je reprezentantem myšlenek humanity, mravnosti a pracovitosti. Jeho protiváhu tvoří Maršál, který stojí na straně moci a nadvlády. Galén vyznává humanitu, svobodu a mír, diktátor sílu a vzmach národa. Oba věří ve svou pravdu a ve své poslání a oba jsou ochotni se pro ně obětovat. Galén je naivní (přezdívka doktor Dětina), nenápadný a skromný, ale zároveň neúprosný a důsledný. Pouze Klíma staví konfiguraci postav trochu jinak a trefně upozorňuje, že protihráčem Galéna není Maršál, nýbrž profesor Sigelius a Otec, popř. i první asistent kliniky.

v závěru se už ale neobjevuje motiv nové naděje (jako třeba „zlidštění“ robotů Prima a Heleny v RUR); podobně tomu bylo v románu Válka s Mloky.