Demokratický proud

Reakce: Dva dny po premiéře byla v referátu Národních listů položena otázka, zda bylo politicky rozvážné hrát toto drama právě na státní scéně. Příčinou byl zřejmě protest německého velvyslanectví v Praze proti tomu, že zbrojařský magnát v Čapkově hře má německy znějící jméno Krüg, které navíc připomíná německé slovo Krieg (= válka). Divadlo tedy muselo změnit Krüga na Kroga. V Poledním listu se zase psalo, že je to propagace pacifismu. Tak byla Bílá nemoc střídavě napadána a obviňována z poraženectví i válečného štvaní. Už druhý den po pražské premiéře Bílé nemoci předpověděl spisovatel a kritik Max Brod, že Bílou nemoc čeká světový úspěch. Necelé čtyři měsíce po pražské premiéře byla Bílá nemoc uvedena v Curychu, kde byl mezi diváky i Thomas Mann. V dopise Karlu Čapkovi píše, že hra měla triumfální úspěch a že na publikum udělala mimořádný dojem. Čapkova hra byla dále uvedena v Jugoslávii, ve Švédsku, v Norsku, v Basileji, v Londýně. Také hned po premiéře Haasova filmu Bílá nemoc (23. prosince 1937) protestovalo německé velvyslanectví a požadovalo zákaz filmu.

Hned v roce 1937 po uvedení hry reakce: např. Arne Novák – napadají, odsuzují Galénův postup (postrádá tato hra čistého, nadstranického lidství; lidé v ní prý najdou třídní nenávist, když cesta lásky k lidstvu zarostla autorovi bodláčím), obdobně v roce 2000 Milan Uhde, ten dokonce mluví o „třídně výběrovém poskytování lékařské pomoci“ a tím chce doložit, že „Galén není bojující humanista, nýbrž revoluční terorista“, srovnává jej s mezinárodními rudými brigádami apod. Přitom pacifista Galén ničím o revoluční zvrat dosavadního režimu či řádu neusiluje – chce po stávající vládě „jen“ (a zcela utopicky) „slib věčného míru“.

Marxistické interpretace: Hlavní myšlenkou dle nich je ukázat naivní až nesmyslný boj jednotlivce proti společnosti. Galénovi totiž chybí třídní pohled na svět. Čapek rozpoznal nebezpečí fašismu, ale do boje proti němu vyslal ušlechtilého idealistu, který musel zahynout, protože byl sám. Čapek prý chtěl dokázat, že konflikt a problém v té podobě, jak byl ve hře rozvinut, není řešitelný; že jednotlivec musí nutně ztroskotat tváří v tvář vládnoucí moci a že změnit běh dějin sám a na vlastní pěst nikdy nedokáže. Dodnes se ve výkladech hry objevuje myšlenka, že Čapek dospěl k poznání (a chtěl ukázat), že sebeušlechtilejší jedinec je slabý, bezmocný v boji proti organizovanému násilí, státní mašinérii a davovému fanatismu. Částečně je to pravda, že jedinec nic nezmůže…, ale o to zjevně Čapkovi nešlo. Marxistická kritika toho však bohužel využila a postavila na tom své ideologické výklady. Čapek ale nechce ukázat marný boj jedince (proti vládnoucí moci, společnosti, davu, proti čemukoliv), ukazuje marný a tragický boj lidskosti proti systému, který lidskost ohrožuje, pošlapává úctu k lidskému životu, právům, důstojnosti, je popřením svobody, demokracie. Marný a tragický je v tom (tím), že ti, kdo jej vedou (nemusel by to být jen jedinec, třeba i celý demokratický svět) jsou nuceni přijmout neúprosné, tvrdé i násilné způsoby boje, třebaže neradi, nelze jinak. Lapidárně řečeno: Lidskost v boji s nelidskostí stává se sama nelidskou.