Demokratický proud

Nabízí se srovnání s povídkou Poslední soud z Povídek z jedné kapsy.

Čapek dosahuje mírného komického účinku užíváním biblických obratů (s knižními výrazy, přechodníky) v řeči vypravěče (a v závěrečné řeči Sáry adresované Bohu) a hovorových (obratů, výrazů, např. kontaktové výrazy, vsuvky, hovorová, expresívní slova) v přímé řeči postav. Tento kontrast naznačuje možná změnu projevu v soukromí, možná ale také jakési zlidštění, zcivilnění biblické látky. Ve vyjádření počátečního i závěrečného postoje Sáry lze najít nadsázku. (není nic snazšího x je to absolutně nemožné, není to v naší moci)

Kompoziční prostředky – obvyklé (chronologie, vyústění ve výraznou pointu), ale i méně obvyklé (paralelismus – obdobná výstavba odstavců i vět, obdoba je tematická, gramatická, možná i rytmická; i přímo opakování – motivů, vět; obojí navozuje dojem biblického stylu).

Prométheův trest - Prométhea zde nesoudí bohové, ale lidé. Jsme svědky schůze senátu, který má nad Prométheem, který vynalezl oheň, vynést rozsudek. Každý ze senátorů Prométheovu vinu (zločin) vidí v něčem jiném, odsuzují ho z různých důvodů (za rouhání a svatokrádež – oheň ukradl bohům, za těžké ublížení na těle, poškození cizího majetku a ohrožování veřejné bezpečnosti – oheň je nebezpečný, popálí či spálí, za velezradu – nedal oheň do rukou příslušným úřadům a státní moci, ale všem lidem, za neúctu ke zděděnému řádu – porušil ho). Nelze jednoznačně říci, zda ho obviňují právem či neprávem, vždyť asi žádná novota není jen dobrá nebo jen špatná (např. jak jeden upozorňuje, že oheň škodí, má pravdu, ale není celá, oheň je i užitečný). Každý ze senátorů ale svým projevem (i když jej neodmítneme úplně) ukáže (prozradí) nějakou lidskou vlastnost (slabost): Např. (Apométheus) lidé rádi snižují význam toho, na co přišli jiní; kdyby na to přišli oni sami, tak by to jistě hodnotili jako důležitou věc a říkali, jak bylo náročné, těžké na to přijít. Vedle toho zase (Hypométheus) vyplouvá na povrch lidská strnulost ducha, duševní lenost a setrvačnost, jež brání přijímat něco nového a velkého, co nabourává vžité stereotypy (stávající řád). Tím víc, že to ponouká, podněcuje, inspiruje k dalším vynálezům a tedy i k dalšímu nabourávání. Ti, kteří mají moc a dobré postavení, se zase bojí o svou moc (Antimétheus), o své místo a pohodlí, taková změna je pro ně nebezpečná, ohrožuje jejich pozice, mohou je ztratit.

Srovnání s Ukřižováním (lidé jsou vždy křižováni za něco velkého) a s O úpadku doby.

Všimněme si jmen vytvořených z typických řeckých předpon a základu métheus = praktický. Zřejmě to není náhodou. Prométheus a Epimetheus (syn senátora) jsou možná na počátku a na konci ti praktičtí, oproti tomu senátoři (a-, anti-, hypo-, apo-) se asi jmenují Nepraktický, Protipraktický, Podpraktický, Odpraktický … Je zřejmé, že jde o ukázku nomen – omen.