Demokratický proud

Další možné a zřejmě správnější vysvětlení jmen: prométhés znamená starořecky také starostlivý, tj. Prométheus se o lidi ohněm postaral, Hypo(=pod)métheus se o lidi staral málo, Anti(=proti)métheus lidem škodil, A(=ne)métheus o ně nedbal, Apo(=od)métheus byl starosti o lidi prost a Epi(=k)métheus byl lidem nakloněn. Ne nadarmo Čapek maturoval z řečtiny „za jedna“.

Opět jemný komický účinek i ve stylové rovině – Rub předváděné vznešenosti, důstojnosti a důležitosti senátorů prozrazují hovorové a expresívní výrazy (pochrchlávaje a hekaje, zafuněl, bručel, zívl, ehm, ehm …) časté v uvozovacích větách, tj. v rovině vypravěče, ale vkrádají se i do rádoby důstojných projevů senátorů.

Ukřižování - Pilát diskutuje s jistým Náhumem, mužem znalým dějin (vymyšlená postava), proč ukřižovali toho muže na pravici a toho muže na levici a také proč křižují toho uprostřed. (Levice a pravice v politickém smyslu jsou pojmy z moderní doby, vznikají po občanských revolucích, angl. fran.) Náhum říká, že se to v dějinách střídá, ale i když jsou lidé (ať už na levici či na pravici) křižováni vždy za něco velkého a krásného, problém je v tom, že někdy víc prosazují nenávist k těm druhým než to krásné, co hlásají. A spousta dalších lidí, ochotná nenávidět ty druhé a bojovat proti nim, se přikloní jednou k té, podruhé k oné straně, podle toho, co je zrovna výhodnější, kdo je zrovna silnější. Ten uprostřed pak symbolizuje lásku a rozum. Nedá se ovládnout, zmanipulovat, strhnout, aby přijal nějakou pravdu za absolutní a byl ochoten za ni a hlavně proti jejím odpůrcům bojovat. Chce nenávist mezi stranami spravit láskou a rozumem, tj. místo hašteření, kdo má pravdu, zda levice nebo pravice, místo bojů mezi nimi, nabádá k vzájemnému porozumění, pochopení (či alespoň se o to snažit), k dialogu, toleranci apod. Takoví jsou pro krajní politické sily nejnebezpečnější, z těch mají obavu, ti jim právě tou snahou o smíření vadí, překážejí v jejich boji. Proto je křižují nejprve, a třeba i levice s pravicí společně (srov. útoky na Čapka po Mnichově 1938).

O úpadku doby – Tématem rozhovoru dvou pravěkých lidí v jeskyni je nedůvěra k novotám a pouto ke starým pořádkům. Zejména starý pračlověk Janeček způsob života mladých velmi ostře napadá a odsuzuje a je přesvědčen, že povede ke zkáze lidstva. Autor nás tím ponouká k tomu, abychom si uvědomili, že v každé době (tedy nejen v té, v níž žijeme; dokonce už i v pravěku) se odehrává spor mezi starým a novým a že vždy je trochu pravdy na obou stranách.

Josef Čapek

- spisovatel, výtvarník, kritik, teoretik, básník, prozaik, dramatik; zahynul v koncentračním táboře v Bergen Belsenu;

- společně s bratrem Karlem napsal: Zářivé hlubiny, Krakonošova zahrada, Adam stvořitel, Ze života hmyzu