Demokratický proud

Okolnosti vzniku díla: V době, kdy si mnozí evropští státníci mysleli, že agresivní zahraniční politiku hitlerovského Německa není třeba brát tak vážně, že Hitler se neodváží přejít od výhrůžek k činům, napsal Karel Čapek své vizionářské drama Bílá nemoc. Velmi přesně v něm zachytil stav společenské krize i vzestup národního fanatismu, který vede ke konečné a nesmyslné zkáze.

Hlavním podnětem Čapkovi byla sama doba, jak sám říká v úvodu ke hře (volně): Jedním ze znaků poválečné doby je ústup od toho, čemu se tu a tam skoro s opovržením říká humanita (v tomto slovu je zahrnuta úcta k životu a lidským právům, láska k svobodě a míru, usilování o pravdu a spravedlnost a jiné mravní postuláty, které byly v duchu evropských tradic až dosud považovány za smysl lidského vývoje. V některých zemích a národech však nastoupil duch zcela jiný; ne člověk, nýbrž třída, stát, národ nebo rasa je nositelem všech práv a jediným předmětem úcty, ale zato úcty svrchované: nic není nad ním, co by jej mravně omezovalo v jeho vůli a právech. Stát, národ, režim je všemohoucí autoritou; jednotlivec je fyzicky i mravně naprosto podřízen tzv. kolektivnímu, ale v podstatě čistě autokratickému a násilím vytvořenému řádu. Prostě dochází (v dění mezinárodním i uvnitř národů) ke střetu: ideálů mravní a demokratické humanity s ideály moci, nadvlády, pro něž je násilí vítaným prostředkem a lidský život jenom nástrojem, tj. s ideály neomezených a ctižádostivých diktatur (tj. totalitních a výbojných, ať už jde o pravicový fašismus a nacismus či levicový komunismus, pro něž je násilí legálním prostředkem). A právě tento konflikt ve své tragické aktuálnosti byl popudem k napsání Bílé nemoci. I když autor samozřejmě lokalizuje svou hru do sféry fiktivní (i tak německé velvyslanectví po uvedení hry protestovalo). Mimoto onu bílou nemoc chápal do jisté míry symbolicky, jako příznak hlubokého rozvratu bílé rasy, jako návrat k morovým ranám středověku. Chtěl také, aby si lidstvo uvědomilo, že je celé nemocné, že jeho vlastní smýšlení je ona bílá nemoc.

Fašismus, nacismus (i jiné diktatury) jsou popřením zásad demokracie, svobody, lidské důstojnosti. Proti takovému systému bylo možno jedině bojovat. Proti systému ohrožujícímu lidskost neváhal pacifista Čapek volat do boje (i když tu nutnost boje vnímal jako tragédii, tragickou situaci). Poslední dvě dramata (Bílá nemoc a Matka) tedy přinášejí motiv boje proti fašismu. (Ti, kdo říkají (říkali), že demokrat Čapek v této době zdůrazňoval více než dosud vedle povinnosti celku vůči jedinci i povinnost jedince vůči celku a že Čapkův relativismus logicky ustoupil jednoznačnému postoji na obranu demokracie, obalují opatrně a rafinovaně pěknými slovy nepravdu.)

Premiéra Čapkovy hry se konala 29. ledna 1937 v Národním divadle. Téhož dne byla poprvé uvedena i v Brně. Podle svědectví pamětníků měla na obou scénách mimořádný úspěch.