Chaucer, Canteburské povídky

Geoffrey Chaucer – Canteburské povídky

Děj Všech třicet postav se sejde v jedné hospodě (hostinec U Kabátce) na cestě, kde jim hostinský navrhne, aby si navzájem vyprávěli příběhy, aby jim cesta lépe uběhla. Kdo povypráví nejlepší příběh, tomu na závěr pouti ostatní zaplatí večeři. Následuje pak série příběhů, které si vyprávějí jednotlivé postavy. Každá povídka je opatřena prologem, v němž se Chaucer vrací k hlavní pointě příběhu, kde hostinský vyzývá dalšího z poutníků, aby povyprávěl svůj příběh. Prology jsou někdy, například u Povídky ženy z Bath, životopisné, týkají se vyprávějící postavy a jsou delší a literárně hodnotnější, než povídka sama. Příběhy mají mnoho různých témat, typická témata jsou dvorská láska, zrada a lakomství, častým tématem je také pokrytectví kněží. Příběhy jsou humorné i vážné, ve sbírce se vyskytuje mnoho různých žánrů, například rytířský román (Povídka rytířova) a jeho parodie (Skládání o panu Thopasovi), bajka (Povídka kněze jeptišek), legenda (Povídka abatyše). Nejvíce se mi líbila povídka mlynářova. Ta začíná tak, že v Oxfordu žil starý tesař, který si vzal mladou ženu. Žil s nimi ještě student Mikuláš. Ten se o paní tesařovou snažil, ale manžel byl stále v cestě. A ještě k tomu za ní chodil kostelník Absolon. Student byl vypočítavý, a tak si vymyslel, že má přijít velká potopa, tudíž si tesař koupil sud a samým strachem v něm usnul. Mikuláš si odvedl mladou ženu nahoru, užili si a ještě napálili kostelníka, který chtěl mladou paní políbit, ale ona mu nastavila v té tmě zadek. Na oplátku použil podobné lsti, takže když tentokrát vystrkoval Mikuláš, dostal rozžhaveným pohrabáčem. A ubohý tesař se tak lekl, že s celým sudem spadl až do přízemí.

Téma Setkání třiceti osob v hostince U Kabátce a vyprávění jejich příběhů.

Motivy Přátelství, napětí, humor, zrada, lsti.

Časoprostor Přelom 14. a 15. století, Anglie.

Kompozice díla Chronologická – děj plyne za sebou, jednotlivé události jsou uváděny od nejstarších po nejmladší, drama se odehrává.

Literární druh Epika – vypravuje příběh. Má děj. Příběh je rozvíjen postavami, vypravěčem, odehrává se v nějaké prostředí, čase. Epika je psána prózou i veršem. Většina povídek je veršovaná, pouze dvě jsou v próze, několik povídek není dokončeno.

Literární žánr Povídka – kratší příběh s poutavou zápletkou, má jednoduchý děj; v české literatuře je doložena do 14. století a měla tématiku duchovní, později přebírá všemožná témata; existují žánrové varianty povídky - arabeska, humoreska atd.

Vypravěč Dílo je psáno er – formou.

Postavy V prologu je představeno a podrobně vylíčeno třicet postav, patřících k různým povoláním, společenským vrstvám na pouti do Canterbury, mezi nimi je i Chaucer sám, který vypráví dvě povídky. Např. mlynář, šafář, kuchař, abatyše atd. Každá povídka má své vlastní postavy.