Erich Maria Remarque - Na zapadni fronte klid

Erich Maria Remarque

Na západní frontě klid

Autor:

• 1898 (Německo) – 1970 (Švýcarsko)

• V roce 1916 odešel jako 18-letý bojovat do první světové války na západní frontu, kde byl brzy vážně raněn

• po návratu z války se uchytil jako redaktor sportovních magazínů, psal také povídky a v roce 1929 mu úspěch zajistilo vydání románu Na západní frontě klid, který byl další rok zfilmován

• po nástupu nacismu (1933) byl prohlášen za zakázaného autora (jeho antimilitaristická tvorba se nehodila zbrojícímu režimu), v roce 1938 byl zbaven německého občanství, označen za literárního zrádce a jeho knihy byly veřejně páleny, v roce 1939 emigroval do New Yorku, kde získal americké občanství

• po 2.sv.válce žil střídavě v USA a Švýcarsku, oženil se s americkou filmovou hvězdou Paulette Goddart (bývalá žena Charlieho Chaplina)

Další tvorba:

• Na západní frontě klid (1929)

• Cesta zpátky (1931) – navazuje na Na západní frontě; zabývá se problematikou opětovného začlenění do společnosti po válce

• Nebe nezná vyvolených (1961) – příběh lásky z prostředí automobilových závodů

Doba a současníci:

• 20. – 60. léta 20. století

• Georgie Orwell (1903; VB; Farma zvířat, 1984), Ray Bradbury (1920; USA; Marťanská kronika, 451 stupňů Fahrenheita)

Charakteristika díla:

Postavy:

• Pavel Bäumer - vypravěč a hlavní postava, pochází z chudé rodiny

• Stanislav Katczinsky (Katcza) - nejstarší, hlava jejich skupiny

• Pavlovi spolužáci - František Kemmerich, Müller (i na frontě se učí fyziku), Albert Kropp, Leer (nosí plnovous a libuje si v děvčatech), Tjaden (jedlík, pohodář)

• Himmelstoss - desátník, v civilu listonoš, šikanuje, zbabělec

• Kantorek – Pavlův třídní profesor, který tlačí na své studenty, aby šli na frontu

Forma:

• ich-forma (vypravěčem je Pavel)

• spisovná čeština (občas vulgární mluva; naturalistické výrazy)

Kniha vypráví příběhy Prušáka Pavla Bäumera (autobiografické prvky z Remarquova života) za první světové války. Spolu se svými kamarády Müllerem, Kroppem, Kemmerichem a Leerem je Pavel silným psychickým nátlakem okolí, zvláště třídního profesora, donucen ukončit studium na gymnáziu a dobrovolně se přihlásit k výcviku s tím, že bude brzy odvelen na frontu.

Po desetinedělním výcviku plném Himmelstossova šikanování prodělávají zákopové boje na západní frontě – v první linii. Postupem času se jeho nadšení na válku propadá a i jeho kamarádi jeden po druhém umírají. Všechny scény jsou líčeny z pohledu obyčejného bezvýznamného vojáka, a to do nejmenších detailů a velmi naturalisticky. Na začátku příběhu mu umírá jeho přítel Kemmerich, kterého zná už od dětství. Při takových situacích se Pavel zabírá do myšlenek a vzpomíná na staré časy. Potom je zas povolán do zákopů a líčí průběh bitvy, své pocity a příběhy, které tam zažil. Jednoho dne ale dostane na dva týdny propustku a jede domů. Tam zjišťuje, že jeho maminka má rakovinu. Zároveň registruje úplné odtržení od běžného života a psychické důsledky války - je jí zcela deformován. Uvědomuje si také, že se změnil i on sám. Válku už bere jako samozřejmost, a proto už nedokáže komunikovat s lidmi a nebaví ho jeho dřívější zájmy. Postupně se začíná psychicky hroutit. Pavel je znovu na frontě a při jedné průzkumné hlídce se schová do kráteru od granátu, kam však skočí jeden Francouz Duval a Pavel ho bez váhání zabije, čehož později velmi lituje. Je to první člověk, kterého zabil rukou (předtím jen střílel).