Ernest_Hemingway_-_Sbohem_armado

Sbohem armádo

Ernest Hemingway

STRUKUTRA LITERÁRNÍHO DÍLA

Literární kontext: 1. polovina 20. století, (1929)

Dva protikladné proudy:

-realismus a naturalismus – přesný, objektivní obraz skutečnosti, orientace na široký okruh čtenářů, romány zachycující vývoj postavy

-avantgarda, modernismus – obraz nitra člověka, originalita výrazu, orientace na úzký okruh čtenářů

Literární druh: epika (druh charakteristický dějovostí)

Literární žánr: válečný román

Literární forma: próza

Charakteristika postav:

Frederic Henry - američan, dobrovolník u sanitní jednotky italské fronty, poměrně zámožný, bez vyznání, není to typický důstojník, odsuzuje válku jako poměrně nesmyslnou, kde prostí lidé pokládají životy za cizí zájmy, za zájmy mocných a proto z ní prcháCatherine Barkleyová - angličanka, zdravotní sestra, stydlivá, oddaná, poznáváme ji očima Fredericka

Rinaldi – lékař v Gorizii, přítel Frederica

Helena Fergusonová – ošetřovatelka, přítelkyně Catherine

Passini, Gordini, Manera, Guvuzz Bordini, Bonello, Aymo, Bartolomeo

Prostředí: Itálie, první světová válka

Jazykový plán:

-spisovný jazyk, klasicky prostý a intensivně citový jazyk

-slovní zásoba-často použita italská slova (tenente – poručík), časté dialogy

-syntax: věty jednoduché

Komoziční plán: ich-forma, děj je uspořádán chronologicky

Hlavní téma: téma lásky a nebezpečí války

Hlavní myšlenka: : hrůza války, protest proti nesmyslnosti války ve jménu lidství

Kompozice:

Úvod:

Hlavní postavou je Američan Frederic Henry, který vstoupil jako dobrovolní k sanitní jednotce italské armády za první světové války. Díky svému příteli Rinaldimu poznal anglickou ošetřovatelku Catherinu Barkleyovou. Henry se zranil při útoku na jejich úkryt, kde byl spolu se čtyřmi řidiči, jeden z nich nepřežil (Passini). Byl v nemocnici v polním lazaretu, odtud ho přesunuli do americké nemocnice v Miláně.

Zápletka:

Catherine jela také do Milána, protože z Ameriky ošetřovatelky nesehnali a na frontě jich bylo moc. Ošetřovala v nemocnici, kde ležel Henry, často za ním chodila. Byly tam další ošetřovatelky paní Wlkerová, slečna Gageová, vrchní sestra Van Campenová, se kterou si Henry nerozuměl. Svoje zranění doléčoval v Ospedale Maggiore, aby mohl ohýbat kolena. Během doléčování mu Catherine oznámila, že bude mít dítě.

Vyvrcholení (krize):

Henry se pak po vyléčení musel vrátit na frontu. Když se vrátil do Gorizie, poté dostal vzkaz, aby pokračoval v cestě do Pordedone. Jel s ním Aymo, Bartoloemo, Bonello, Piani. Cestou se dostali do kolony, najeli na polní cestu, kde s oběma vozy uvízli a tak museli pěšky, přitom byl zastřelen Aymo. Dostali se ke statku, uprostřed polí. Odtamtud Bonello utekl, nechal se zajmout. Pianni s Henrym postupovali dál, prodírali se mezi proudem lidí, už byli skoro na konci mostu, když Henryho zajal důstojník (vojenská policie), odvedli ho stranou, dál od mostu k ostatním. Důstojníci každého jednotlivě vyslýchali a poté zastřelili. Henry uvažoval, zda má počkat na výslech nebo to vyřešit jinak. Byl pro ně Němec v italské uniformně. Podařilo se mu utéct. Prchal k řece, dostal se do proudu, pod hladinou zůstal tak dlouho jak to šlo. Stříleli po něm, když prchal a když se dostal do řeky. Plul po řece dlouhý kus cesty, podepíral se o trám, o který se zachytil. Vysílený se dostal na břeh, odhadoval, kde by tak mohl být.