Evžen Oněgin

DĚJ:

Evžen Oněgin (26) je šlechtic, má majetek i vzdělání, ale ničemu se nevěnuje, je nazván zbytečným člověkem. Dříve byl lvem salónů, ale to se mu omrzelo. Teď nepracuje, je líný, chce se věnovat literární tvorbě, ale nemá dostatek vůle, tak jen leží, tlí, pohrdá lidmi a je pesimistický. Finanční nedostatek po smrti otce řeší smrt strýčka a dědictví domu na venkově. Tam přijíždí, jenže brzy jej začne nudit i příroda.

Seznámí se s idealistickým snílkem, básníkem Vladimírem Lenským (18), který jej uvede do domu vdovy Larinové a seznámí jej se sestrami Olgou (Vladimírova nastávající, je povrchní a dle Evžena Oněgina "prázdná") a Taťánou (stydlivá, romantická, plná citu, ráda čte).
Taťána se do Evžena zamiluje a píše mu dopis o svých citech - ten je považován za jeden z nejromantičtějších v dějinách literatury.
Evžen Oněgin ji odmítá, varuje ji před sebou, že je nestálý a vůbec se nechce ženit.

Taťáně se zdál sen o tom, že Evžen Oněgin zabil Lenského. Všichni se scházejí na oslavě jejího svátku. Hosté pokládají Evžena Oněgina za Taťánina ctitele, on, aby dokázal opak (a také se nudí), tančí celý večer s Olgou.
Žárlivý Lenský vyzve Evžena na souboj (po vzoru romantických hrdinů), který se má konat druhého dne ráno, a je zabit. Evžen Oněgin poté odjíždí do Moskvy, smrt Vladimíra mu připadá zbytečná.

Olga se rychle vdá a odstěhuje se. Taťána teskní, poté ale z Oněginových poznámek zjistí, jaký doopravdy byl a na přání matky odjíždí do Moskvy a bere si staršího knížete.

Po letech se Evžen Oněgin a Taťána setkávají v Moskvě, on se do ní zamiluje, vyzná se jí v dopise, ona neodpovídá, ale jeho dopis ji rozbrečel. Přizná se, že jej stále miluje, ale chce být za každou cenu věrná svému muži. Evžen Oněgin odchází. Příběh končí příchodem manžela. Oněgin ztrácí poslední naději na smysl života.