Ezopovy bajky - Ezop - Final

1. Základní charakteristika díla

• Autor: Ezop (řecky Aisópos). O jeho životě není mnoho známo, pravděpodobně žil v 6. století př. n. l. v Řecku jako propuštěný otrok.

• Doba vzniku: Antické Řecko (původně se šířily ústně, zapsány byly až o staletí později).

• Literární druh: Epika

• Literární žánr: Bajka (krátký příběh se zvířecími hrdiny a mravním ponaučením).

• Téma: Kritika lidských vlastností a společenských nešvarů pomocí alegorie (přeneseného významu).

2. Časoprostor a kompozice

• Čas: Není určen (příběhy mají nadčasovou platnost).

• Prostor: Příroda, lesy, pole, obydlí lidí (neurčitý, obecný prostor).

• Kompozice: Sbírka desítek až stovek krátkých, samostatných příběhů.

  • Struktura bajky:

    1. Expozice: Seznámení s postavami a situací.

    2. Zápletka: Střet dvou postav s protikladnými vlastnostmi.

    3. Pointa: Nečekané rozuzlení.

    4. Epimythion (Ponaučení): Krátké shrnutí morálního poselství na konci příběhu.

3. Postavy

• Zvířata s lidskými vlastnostmi: Hlavními aktéry jsou zvířata, která myslí, mluví a jednají jako lidé (antropomorfizace). Každé zvíře představuje určitý lidský typ:

  • Liška: Prohnanost, lstivost.

  • Lev: Síla, moc, ale i krutost.

  • Vlk: Násilí, nespravedlnost, chamtivost.

  • Osel: Hloupost, umíněnost.

  • Mravenec: Pracovitost a prozíravost.

• Lidé a bozi: Občas se v bajkách objevují i rolníci, pastevci nebo řečtí bohové (Zeus, Hermés), kteří zasahují do děje.

4. Typické dějové motivy

Příběhy jsou velmi stručné. Mezi nejslavnější bajky patří:

• O lišce a hroznech: Liška nedosáhne na hrozny, tak prohlásí, že jsou stejně kyselé (psychologie kyselých hroznů – znehodnocujeme to, co nemůžeme mít).

• O želvě a zajíci: Pomalá ale vytrvalá želva vyhraje závod nad namyšleným a rychlým zajícem (pýcha předchází pád, vytrvalost vítězí).

• O vlku a beránkovi: Vlk si hledá záminku, aby mohl sežrat beránka, i když beránek nic neprovedl (ukázka toho, že silný si na slabém vždy najde důvod k útoku).

5. Jazyk a styl

• Stručnost a úspornost: Autor se nezdržuje popisy přírody, jde rovnou k jádru věci.

• Alegorie: Skrytý význam. Zvířata jsou jen masky pro skutečné lidi.

• Didaktičnost: Hlavním účelem textu je vychovávat a poučovat.

• Ironie a satira: Ezop se často vysmívá lidské hlouposti a slabostem.

6. O autorovi a literárním kontextu

Ezop je postava napůl legendární. Traduje se, že byl ošklivý a hrbatý, ale nesmírně vtipný a moudrý. Svými bajkami dokázal zesměšnit mocné, což mu pravděpodobně přivodilo smrt.

Následovníci a srovnání:

Ezop založil tradici, na kterou navazovali autoři po tisíce let:

• Jean de La Fontaine: Nejslavnější francouzský bajkař (17. století), Ezopovy příběhy přebásnil do veršů.

• Ivan Andrejevič Krylov: Ruský bajkař (19. století), jehož bajky jsou více politicky a sociálně zaměřené.

• Jiří Žáček / Ivan Olbracht: Čeští autoři, kteří Ezopovy bajky převyprávěli pro moderního čtenáře a děti.