Havlíček Petrolejové lampy

Pavlův zdravotní stav se horší, přestává chodit a začne být na lidi na statku zlý. Brzy na to umírá Štěpce otec, pohřeb Pavla vyděsí a začne trpět záchvaty zuřivosti (vše rozbíjí a říká nesmyslné věci). Pavel se pokusí spáchat sebevraždu skokem za skal, ale nezdaří se mu to, Štěpka ho nalezne a odvede domů. Štěpka si definitivně uvědomuje, že Pavel je blázen. Péči musí dělit mezi něho a nemocnou matku. Matka posléze umírá a jí zbývá pouze starání se o Pavla. Jednoho dne ho dal převést jeho bratr Jan bez jejího vědomí do Prahy do ústavu. Štěpka se vydá do Prahy přivést manžela zpět domů, ale lékaři ji vysvětlili, že to není možné. Po pár měsících Pavel umírá. Štěpka si uvědomí, že její sen o tom mít děti ještě není úplně k zahození, totéž dojde Janovi (bratr Pavla). Jestli se dají dohromady ale v knize uvedeno není.

• určení smyslu díla

Zachycení mezilidských vztahů v rodině v pozadí psychické choroby projevující se u jednoho z hlavních aktérů - poukázat na sílu ženy.

• pravděpodobný adresát

- široká veřejnost

• zařazení knihy do kontextu celého autorova díla

- 1935 (1944 pod tímto názvem) - román je první ze čtyř, které Havlíček za svého života dokončil

• tematicky podobné dílo

Jarmila Glazarová - Vlčí jáma: Příběh je zasazen do konkrétního, reálného a sociálního prostředí. Hlavní hrdinka Jana je terorizována svou tetou Klárou, která je sobecká a necitlivá. Jana je milá a obětavá slečna, která se postupem času zamilovává do otčíma. Otčím ji také miluje, ale jejich láska je nenaplněna. Jana se cítí nešťastně a vysvobození přichází až tetinou smrtí, ale zároveň smutek se smrtí otčímovou.

Václav Řezáč - Černé světlo: hlavní hrdina se zdá slabým jedincem. Kniha je o manipulování s lidmi a vládou nad nimi. (Petrolejové lampy - Pavel manipuluje s Štěpánkou.)

• porovnání s filmovou verzí nebo dramatizací

Stejnojmenný film z roku 1971 od režiséra Juraje Herze obdržel na ČSFD 84%. Hlavní role Iva Janžurová a Petr Čepek.

Dle mého názoru ale Herz změnil rovnováhu sil v příběhu, Štěpě ubral na rozhodnosti a bojovnosti. Románová předloha je hlubší a propracovanější, ale přesto velmi podobná filmu.

Hejtman vyrukoval v zánovním hejtmanském stejnokroji s lesknoucími se knoflíky, s pečlivě vykartáčovanou čákou, břinkal ostruhami, na kostnatých prstech měl navlečeny glazé rukavičky, po boku mu visela šavle se zlatým třepením. Nesl se velmi důstojně ve svém dlouhém plášti se zelenými výložky vedle Štěpky, která vypadala v bílém hedvábí - jakže to o ní řekl kočí Kalaš? - jako jelito v ubrousku. Tam, kde mohutné paže vystupovaly z nabíraných rukávů, bylo vidět krupičkovanou růžovou husí kůži, drsnou jako struhadlo a prozrazující zdraví poněkud upřílišené na takovou unylou bytost z pohádky, jimž se obyčejně podobají křehká stvořeníčka v mušelínovém závoji. Ovšem, ovšem, závoj také musil být a věneček z myrty, jak by ne, kulatý obličej s hustým obočím a odulými rty se pod ním rděl jako zapadající slunce. Marně bylo použito pudru, který tehdy ještě nebyl tuze v oblibě, marně byly ve vlasech té obrovské loutky s očima vyvalenýma štěstím vyrobeny velké vlny. Leskly se, jako by byly čerstvě namazány sádlem, a byly tak hladké a tuhé, že se zdály být špatně udělanou parukou. A bílý divadelní plášť do toho mrholivého deště, bílý plášť roubený kožišinou, který si jen přehodila přes ramena, aby si nepomačkala šaty, opravdu, jako by ten elegantní důstojník vlekl k oltáři ne svou nastávající ženu, ale veliký moučný pytel.