Havran

Havran

Autor: Edgar Allan Poe

Datum 1. vydání: 1845

Lit. forma: poezie

Lit. druh: lyricko-epická báseň

Lit. žánr: baladická báseň

Čas děje: lednový podvečer/půlnoc (v originále prosinec)

Místo děje: v básníkově pokoji

Kompozice:

• chronologická

• báseň je dělena na sloky a verše

• rýmové schéma

  • šest veršů ve sloce – abc bbb + vnitřní rým ve 1. a 3. verši (slovo uprostřed verše se rýmuje se slovem na konci verše)

  • 4. a 5. verš – epifora (v překladu ne vždy dodrženo)

  • Po sloce následuje refrén nebo jeho

Vyprávěcí způsoby:

• přímá řeč

• (pásmo lyrického subjektu)

Téma díla: básníkův smutek a stesk po jeho zemřelém dívce (Lenoře) a hledání naděje, že se s ní znovu setká

Motivy: smrt, smutek, samota, havran (symbol zla, smrti a pekla, deprese), peklo/podsvětí, nebeský ráj (naděje na shledání), chlad

Hlavní myšlenka:

Vypravěč:

• je to poezie, takže vypravěč se označuje jako lyrický subjekt/mluvčí

• ich-forma

Postavy:

• lyrický mluvčí/milenec – postava na okraji společnosti; blouzní, má horečku, vzpomíná na zesnulou Lenoru, postupně propadá při rozhovoru s havranem do beznaděje; smiřuje se s tím, že Lenoru už nikdy neuvidí

• havran – otázka, je-li skutečný, nebo je to jen výplod fantazie; je brán jako symbol, každý ho ale chápe jinak – smrt, ďábel, temnota, …

• Lenora – mrtvá dívka lyrického subjektu; víc o ní nevíme, jméno odvozeno od slova lenor – světlo

Jazykové a syntaktické prostředky:

• Spisovný jazyk

• Archaismy (kuropění, poduška, mysle, …)

• Dvakrát zmíněna bohyně moudrosti a války – Pallas Athéna (seděl na poprsí Pallady), Pluto – římský bůh podsvětí (ty plutonovský havrane!)

• V díle se často opakují verše/refrén:

  • … a pak už ne

  • … a víc už ne

  • Havran stále opakuje: „Už víckrát ne!“

• V originálu psáno osmistopou trochejí (nezvyklé pro anglickou literaturu) – první slabika – přízvučná, druhá slabika – nepřízvučná – napomáhá to hororovému efektu

Typy promluv:

• pásmo lyrického subjektu/monology

• dialog mezi lyrickým subjektem a havranem (Havran ale stále opakuje jedinou větu)

Tropy a figury:

• epifora

• anafora

• refrén a jeho variace

• (asonance – falešný/nedokonalý rým)

• Aliterace – v póze velmi výhružné

• Málo tropů

Medailonek autora:

Edgar Allan Poe (1809–1849) byl americký romantický básník, prozaik, literární teoretik a esejista.

• Rodiče byli kočovní herci, měl sestru a bratra. Otec i matka zemřeli předčasně (otec kvůli alkoholismu, matka kvůli tuberkulóze). Jeho sestra byla mentálně postižená, bratr také propadl alkoholismu.

• Edgar od 3 let vyrůstal v sirotčinci, ale po relativně krátké době se ho ujala rodina Allanů, velkoobchodníků s tabákem, odtud plyne Poeovo prostřední jméno Allan.

• Bydleli v Liverpoolu, Edgar navštěvoval školu ve Skotsku a poté v Londýně. Tajemná Anglie se tak stala mladému Edgarovi zdrojem inspirace po celý život. Dodala jeho pozdějším dílům onu fantaskní, tak typicky poeovskou hrůzostrašnost. Střední a vysokou školu studoval zpátky v USA. Zde však začal mít potíže s alkoholem a s hráčskými dluhy; pro ně se později rozešel se svým nevlastním bratrem, jenž je za Edgara odmítal platit. Ten se pokusil vydělat peníze vydáním sbírky Tamerlán a jiné básně, ale o knihu nebyl zájem, přestože obsahovala výborné básně, jako Sen ve snu, Duchové mrtvých či Jezero.

• Na přání pana Allana se zapsal na vojenskou akademii ve West Pointu. Zde se však ukázal jako nedisciplinovaný voják a byl brzy propuštěn.

• Já se svým prvním literárním úspěchem se setkal díky příběhu a Rukopis nalezený v láhvi.

• V roce 1836 se oženil se svou třináctiletou sestřenicí Virginií Clemm. Zemřela na tuberkulózu o jedenáct let později v roce 1847. Poe vyjádřil svůj zármutek v básni Annabel Lee.

• Pracoval v několika časopisech (i jako šéfredaktor), ale jeho pracovní život ohrožoval alkohol, drogy a s tím spojené depresivní stavy.

• Postupně si získával jméno v literárních kruzích jako úspěšný vypravěč. Ve svých povídkách stále více využíval prvky napětí a hororu, vyznačovaly se hlubokou psychologickou analýzou postav. Čtenářský úspěch zaznamenaly hlavně povídky Jáma a kyvadlo a Zlatý brouk

• V roce 1844 se s manželkou usadil v New Yorku, kde pracoval pro časopis Evening Mirror, který v lednu 1845 uveřejnil Havrana, báseň, kterou doslova ohromil tehdejší veřejnost.

• Poe tehdy zažil krátké období slávy a mondénních úspěchů, jeho alkoholové a drogové dluhy jej však z onoho postavení brzy stačily uvrhnout zpět do zoufalé bídy.

• Zemřel za nejasných okolností. Dne 3. října 1849 byl nalezen opilý (a zřejmě i pod vlivem omamných látek) na baltimorském chodníku v blízkosti Light Street. Zemřel na krvácení do mozku v ranních hodinách 7. října 1849.

• Pohřbu se zúčastnili čtyři lidé. Náhrobní kámen se nešťastnou náhodou rozbil dřív, než mohl být umístěn na hrob. V roce 1865 byla uspořádána sbírka na nový náhrobní kámen s epitafem, který připomíná jeho nejslavnější báseň Havran: Quoth the Raven, Nevermore