Hrabal Obsluhoval jsem anglického krále

A hlavu jsem už nenašel

Tou dobou už Němci obsadili Prahu. Dítě a Líza se vzali v Chebu, nejprve však musel Dítě projít lékařskou prohlídkou, zda je schopen zplodit dítě. Jan trpěl tím, že se na něj Němci dívali skrz prsty a na svatbě mu blahopřáli jen ze slušnosti. Dělalo mu radost to, že všichni pochopili, že Líze vyhovuje v posteli. Ale i to se změnilo, sex se stal povinností, Líza chtěla dítě a on musel splnit úkol. Nyní používá poněmčené jméno Ditie. Líza mu sehnala místo v horách, kde pracoval v jakési oplodňovací vesnici. Žily zde těhotné Němky oplodněné árijci. Líza porodila chlapce a pojmenovala ho Sigfried. Chlapeček byl bojácný a slabý, sám Dítě brzy poznal, že je zaostalý. Líza pracovala jako zdravotní sestra na frontě a přivezla odtamtud cenné poštovní známky, které ukradla v domech po Židech. Jan je omylem zatčen a cestou z vězení doprovází spoluvězně. Ten pocházel z Lidic a až na místě se dověděl, že byly srovnány se zemí. Cheb byl bombardován a když se tam Dítě konečně dostal, jeho žena je po smrti. Dítě překope celou zahradu, aby našel kufřík se známkami, a nalézá v sutinách i její tělo – ovšem bez hlavy. Sigfried si po celý čas hraje tak, že zatlouká hřebíky do dřevěné podlahy, až z toho má svalnatější jednu ruku. Syna umístí do ústavu a odjíždí do Prahy.

Kterak jsem se stal milionářem

Za známky si Dítě koupil lom a nechal zde postavit hotel V Lomu. Hotel je nejlepším v Evropě a z Dítěte je milionář. Přijíždí sem spisovatel Steinbeck, chce hotel koupit, ale Dítě to odmítá, protože má konečně pocit, že patří mezi honoraci. Nastává Únor 1948 a Dítě se jde sám nahlásit jako milionář, aby mu byl zabaven majetek a on byl vězněn s ostatními milionáři. Pociťuje, že mezi ně nepatří a že ho mezi sebe nepřijali, protože oni mají miliónů několik, kdežto on jenom dva. Poté si dobrovolně vybírá brigádničení v pohraničí, kde žije s učitelem francouzštiny a zrzkou Marcelou, která se netají svou potřebou sexu. Poslední životní etapou je práce cestáře na šumavské samotě. Zde Dítě žije se zvířaty, bilancuje a vzpomíná na svůj bohatý život. Jeho jedinými přáteli jsou místní vesničané, kteří ho občas navštíví a na Štědrý den se k němu dostanou i přes množství sněhu, jen aby mu popřáli. Dítě zde zrovna obsluhuje svá zvířata s řádem habešského krále přes prsa.

- za románem je krátký autorův dovětek, že psal tento román v těžkých dobách (zemřela mu matka, nemohl publikovat) a pod vlivem surrealistů.

• určení smyslu díla

Někdy je velice těžké najít smysl života a být se sebou spokojený. Dítě byl schopný se přizpůsobit v každé době (Němcům, komunistům), ale přesto nikdy nezapadl tak, jak si přál. Stále se o to však snažil.

• pravděpodobný adresát

Milovník Hrabalova stylu – volné řazení představ, silně subjektivní vyprávění, rozvolněný děj.