K.Poláček - Bylo nás pět

Děj

V románu Bylo nás pět se projevuje mnoho autobiografických rysů. Hlavní postava Petr Bajza prožívá se svými kamarády příhody, které prožil autor ve svém dětství. Kamarádí spolu pět chlapců - Petr Bajza, syn obchodníka, Antonín Bejval - jeho otec má provoznictví, Éda Kemlink - syn úředníka, Čeněk Jirsák - jeho otec vyrábí čepice a Pepek Zilvar - syn obecního žebráka, který bydlí v chudobinci. V rodině Bajzových má hlavní slovo přísný a velmi šetrný tatínek, Péťova maminka je hodná a laskavá, starší bratr Ladislav si hraje na dospělého a důležitého, malou Mančinku musí Péťa často opatrovat. Služebná Kristýna je veselá, Péťa ji nazývá „Rampepurda", protože pochází ze vsi Rampuše, a často jí provádí všelijaké zlomyslnosti. V první části knihy popisuje autor mnoho Bukovských dobrodružství. Jsou zde svérázné postavy města - pan Fajst, který chlapce věčně kárá a je přesvědčen o jejich špatném konci, zelinářka Kozí Kuncka, které se chlapci posmívají, Jakub od Bejvalů, který jezdí s koňmi, je nemluvný, ale chlapci ho mají rádi, rozmazlený továrnický synek Otakárek Soumarů, Eva Svobodová z cukrárny, kterou má Péťa rád a která mu nosí tajně dobroty. Bajzovi příbuzní Vařekovi jsou závistiví a lakotní lidé. V druhé části knihy nastupuje místo skutečných událostí Péťova fantazie. Chlapec prodělává spálu a jako vzpomínka na nevšední zážitek, který mu přinesla návštěva cirkusu, sní o tom, že má slona Jumba a se svými kamarády a spolužačkou Evou Svobodovou odjíždí do Indie, kde se má Zilvar z chudobince oženit s dcerou maharádži. Když se Péta uzdravuje a probírá se z horečky, diví se, že jeho kamarádi nevědí nic o příhodách z Indie a pomalu se smiřuje s tím, že všechno prožil jen ve snu.