Karel Havlíček Borovský - Král Lávra

Karel Havlíček Borovský

Král Lávra

Dílo: Král Lávra

Autor: Karel Havlíček Borovský

Kniha: Král Lávra

Žánr: poezie

Forma: epika

satira

Chronologická, 34 strof po 7 verších

spisovný zastaralý jazyk

nepravidelné verše

Děj:

Irská pohádka s českými motivy vypráví o podivuhodném králi, který byl dobrý král, ale měl jednu chybu. Jednou do roka k sobě zavolal holiče, na kterého padl los, nechal se oholit, a pak dal lazebníka popravit. Lid se velmi divil tomu, že slušně vypadající král může být takový tyran. Jednou padl los na mladého Kukulína, jediného syna staré vdovy. Vdova, ale šla za králem a hezky mu pověděla, co si o něm myslí. Král se velmi zastyděl, a tak k sobě zavolal Kukulína. Kukulín musel přísahat, že nikomu nepoví, co viděl. Kukulín přísahal a stal se pak dvorním holičem. Za nějaký čas však Kukulína tajemství velmi tížilo. Matka to na něm poznala a poradila mu, aby zašel za poustevníkem do pustého lesa. Poustevník mu poradil, aby tajemství pošeptal do vykotlaného vrby. Kukulín tak učinil a velmi se mu ulevilo. Po králově ,,uzdravení“ byl uspořádán bál. Na bál šel hrát také pan Červíček, který však cestou ztratil kolíček z basy. Uřízl si tedy větev z vrby a vyřezal si nový kolíček. Nevěděl však, do tím způsobí. Když pak začal v paláci hrát, tu řve basa: ,,Král Lávra má oslí uši, král je ušatec!“ Král dal Červíčka okamžitě vyhodit. Basu však nebylo možno pověsit, a tak král nechal svoje vlasy úplně ostříhat a nosil své dlouhé uši veřejně bez futrálu.

MÍSTO A DOBA DĚJE:

Irsko, 19. století,

HLAVNÍ POSTAVY:

Král Lávra – starý dobrý král, lidé ho měli rádi, protože je nenechával trpět, byl moudrý a oblíbená ale měl jeden rozmar – nechával se stříhat jednou za rok a potom holiče nechal popravit

Kukulín – holič, utrápený s potřebou se svěřit

HLAVNÍ MYŠLENKA:

kritika a výsměch hlouposti, omezení a zloby panovníka

AUTOR:

Karel Havlíček Borovský (1821-1856)

Narodil se r. 1821 v Borové u Německého (dnes Havlíčkova Brodu), používal přídomek Borovský. Byl považován za klasika české politické satiry. Po studiích filozofie se zapsal do kněžského semináře, jelikož v kněžském povolání viděl nejlepší příležitost ke styku s širokými lidovými vrstvami. Ale brzo se přesvědčil o tom, že katolická církev je českému národnímu hnutí nepřátelská, pokrytecká. Ve svých dílech ji kritizoval. V Havlíčkovi vznikl odpor proti církvi, to profesoři poznali a vyloučili ho. Roku 1842 odešel do Moskvy jako vychovatel, poznal ruskou literaturu, získal také materiál k souboru článků o Rusku – Obrazy z Rus Pobyt v Brixenu podlomil jeho zdraví, když se roku 1855 směl vrátit zpět, byl to návrat smutný. Jeho žena zemřela, přátelé se ze strachu před policií s ním přestávají stýkat. Při jeho pohřbu se stal jedinečnou protivládní demonstrací. Spisovatelka Božena Němcová se odvážila před zraky policie položit na jeho rakev trnovou korunu.