Král Lávra

KRÁL LÁVRA

KRÁL LÁVRA
- lyricko-epická skladba, čas není určen
- místo: irské království
- inspirace starou irskou pohádkou a v řecké mytologii o králi Midasovi - krátká satirická báseň s pohádkovými motivy a ponaučením na konci - dílo vzniklo v době národního obrození

- touto knihou naráží na staré řecké báje a pověsti ( o králi Midasovi – tráva vyzradila tajemství) - Borovský zde naráží na Čechy a jejich poměry – jména jsou česká
- Hlavní postavy: Kukulín, Král Lávra, Kukulínova matka, Červíček, Poustevník

- Král Lávra – „dobrý král“ – satirická skladba – vysmívá se králi – nevinné lidi popravuje, panovník by měl být ohleduplný ke svým občanům – dělal si autoritu tím, že zastrašoval lidi (popravoval holiče), narážel tím na monarchii

- Kukulín – stál se králův dvorní holič, mladý, žije s matkou, neumí udržet tajemství - Kukulínova matka – obětovala by se pro svého syna, statečná
- Červíček – basista

- tropy a figury-přirovnání, anafora, elipsa (vynechání takových slov nebo vět, které označují skutečnosti známé ze situace nebo z kontextu, a které si proto můžeme bez deformace smyslu doplnit), epizeuxis (opakování stejného slova nebo slovních spojení za sebou v jednom verši), řečnické otázky, metonymie (označení na jiný objekt na základě jiné souvislosti než podobnosti označovaných objektů), ironie, alegorie

Báseň pojednává o králi, který byl velice oblíbený a chytrý - satira, nebyl vůbec dobrý král, když zabíjel nevinné. Jen jedna věc na něm byla divná - nechával se holit a stříhat jen jednou do roka a pokaždé nechal holiče, který ho stříhal, popravit. Jednoho dne si tuto zakázku vylosoval mladý Kukulín. Poté, co odvedl svou práci, byl jako všichni před ním poslán na popraviště. Když se to dozvěděla jeho matka, šla žádat krále Lávru o milost. Apelovala na jeho dobré srdce a fakt, že její muž padl při službě v jeho dvoře. Král se styděl za její rozhořčená slova a milost Kukulínovi udělil, ovšem pod podmínkou, že si nechá pro sebe, co při stříhání viděl, a že zůstane jeho holičem až na do smrti. Kukulín s radostí souhlasil, ale po čase ho začalo trápit, že tajemství nemůže nikomu sdělit. Matka si všimla jeho smutku, a když jí pověděl o svém trápení, poradila mu, ať jde do lesa k poustevníkovi, ten že mu pomůže. Poustevník mu poradil, aby to, co ho trápí, našeptal do jisté staré vrby, že se mu uleví. Kukulín to ještě ten den udělal a skutečně se mu ulevilo. Za čas král uspořádal velikou hostinu, a když šli čeští hudebníci, co měli na hostině hrát kolem staré vrby, basista si všiml, že ztratil kolíček od basy. Uřízl tedy větev ze staré vrby a vyrobil si nový. Netušil však, co tím způsobí. Když na hostině začal jezdit smyčcem po strunách, basa sama spustí: „Král Lávra má dlouhé oslí uši, král je ušatec!“. Král Lávra nechal basistu vyhodit, ale bylo již pozdě. Když už všichni věděli o jeho tajemství, neměl dále důvod skrývat své oslí uši. Po krátké době si na jeho uši všichni zvykli – zdálo se jim, že se oslí uši ke koruně hodí, a navíc byli rádi za dobrého panovníka. Nikdy nevyšlo najevo, jak se dostalo Lávrovo tajemství do basy.