Literatura k maturitě: 2 ročník pátá část

Literatura k maturitě 2021/2022

2. Ročník:

Alois Jirásek: Pocházel ze starého selského rodu. Vystudoval gymnázium a poté historii na univerzitě v Praze. Čtrnáct let žil v Litomyšli, kde na místním gymnáziu vyučoval dějepis a zeměpis. Nakonec se usadil v Praze, pokračoval v pedagogické i literární činnosti a zapojil se do několika uměleckých kruhů. Přátelil se s lumírovci, s tvůrci venkovské realistické prózy. Jirásek byl také politicky činný. Jako jeden z prvních spisovatelů podepsal roku 1917 Manifest českých spisovatelů, jenž podporoval vznik Československé republiky. Později působil jako poslanec a senátor za Československou národní demokracii.

Dílo: Staré pověsti české: Zachycují nejstarší – skutečné i smyšlené – české historické události. Jirásek při psaní vycházel ze starých kronik, jež se zpětně k událostem nějakým způsobem vyjadřovaly. A protože se částečně jedná i o dobu, která není podložená historickými prameny, čerpal také z ústní lidové slovesnosti.

Jaroslav Vrchlický: Básník, dramatik, překladatel, literární kritik a vůdčí osobnost lumírovců, vlastním jménem Emil Frida. Po absolvování gymnázia si Vrchlický zvolil obor teologie. Brzy však přestoupil na filozofickou fakultu, kde studoval historii, filozofii a románské jazyky. Na rok odcestoval do Itálie, kde pracoval jako vychovatel. Po návratu učil v Praze, stal se tajemníkem uměleckého odboru České akademie věd a umění a roku 1893 byl jmenován profesorem literatury na univerzitě v Praze. Roku 1908 prodělal mozkovou mrtvici a už nebyl schopen tvořit.

Dílo: Zlomky epopeje: K vytvoření rozsáhlého historického básnického cyklu se inspiroval dílem Legenda věků od francouzského spisovatele Victora Huga. V cyklu usiloval o zachycení pokroku, vývoje a humanismu v průběhu dějin lidstva. Minulost slouží autorovi k posouzení přítomnosti a k náhledu do budoucnosti. Do cyklu jsou zařazeny tři typy poezie. První typ zastupují sbírky drobné epiky.

Noc na Karlštejně: Dej se odehrává na císařském dobře hradu Karlštejn, a to v červnu roku 1363, tedy v době vlády římského císaře a českého krále Karla IV. Císařova manželka Alžběta z lásky, zvědavosti i žárlivosti poruší příkaz, že na hrad nemůže žádná žena a tajně na hrad vstoupí. Pronikne sem i Alena, neteř purkrabího, která je zamilovaná do císařského pážete Peška Hlavně. Obě vystupují v převleku pážat a procházejí různými situacemi, během nichž jsou podezírány a téměř odhaleny. Alena riskuje kvůli sázce se svým otcem. Pokud by se jí podařilo přenocovat na hradě Karlštejn, svolí k jejímu sňatku s milým Peškem. Přítomnost Alžběty náhodně odhalí pražský arcibiskup Arnošt z Pardubic a pomůže jí v přestrojení pážete. Alžběta následně drží stráž u císařovy komnaty a cítí se přitom nepatřičně provinile. Z nastalé situace však již nemůže uniknout. Císař pozná, že páže v předpokoji jeho komnat je ve skutečnosti jeho žena, a dá ji najevo svou náklonost. Přichází k císaři purkrabí s přiznáním, že na Karlštejn pronikla jeho neteř Alena a omlouvá se za její nerozvážné chování. Císař přeruší souboj mezi Štěpánem a Peškem, odhaluje Aleninu totožnost a zamilované dvojicí odpouští. Peška povýší do rytířského stavu a za jeho mnohaletou věrnost službu mu navíc věnuje dům v Praze. Následně přijíždí císařovna Alžběta s omluvou, že zabloudila. Císař se rozloučí se svými hosty, opouští Karlštejn a doprovází svou ženu na Karlík.