Macha_Maj_MO

Do těchto úvah zaznívají žalářní zvuky a zvuk padajících kapek, jež symbolizují plynoucí čas ("A ustavičně kapky hlas svým pádem dále měří čas.")

2. zpěv tvoří téměř třetinu celé básně.

Intermezzo I.

O půlnoci - sbor duchů na popravišti očekává svého mrtvého (Viléma)

3. zpěv

Tímto zpěvem báseň vrcholí.

Do protikladu je zde postavena krása přírody a lidský osud. Vilém je vyveden z města a lidé se sbíhají na malý pahorek blízko jezera. Vilém se naposledy dívá na krásy májové přírody, již má nyní opustit. Promlouvá s obláčky a žádá je, aby pozdravovali jeho zemi ("Ach zemi krásnou, zemi milovanou, kolébku mou i hrob můj, matku mou, vlast jedinou i v dědictví mi danou, šírou tu zemi, zemi jedinou!").

Vilém je popraven, jeho tělo vpleteno do kola a hlava nabodnuta na kůl.

3. zpěv končí zvoláním: "Viléme! Viléme! Viléme!"

Intermezzo II.

Žalozpěv loupežníků nad ztrátou jejich pána.

4. zpěv

Po 7 letech, na Silvestra, přichází poutník (autor) na místo Vilémovy popravy a v hospodě se dozvídá příběh o Jarmile a Vilémovi. Odchází, ale 1. máje se sem znovu vrací. Závěrem celé básně je politování nejen nad hrdiny děje, ale i samotným autorem - zvolání: "Hynku! - Viléme!! - Jarmilo!!!"

Oxymoróny (= vedle sebe slova, která nedávají smysl) - např. "mrtvé milenky cit", "umřelé hvězdy svit" → autor dává vyniknout "nic", které je po smrti.

Charakteristika doby a další autoři

=> stejné jako u Puškina