Macha_Maj_MO

pleonasmus - "modrý blankyt"

apostrofa - vězňův poslední pozdrav země

gradace - "temná je noc, temnější mně nastává"

kontrasty (tma x světlo)

hl. myšlenka: Zobrazit soudy a nevolnost lidí v tehdejší době. Lidé by se měli zamyslet nad možnostmi svobody a nezahazovat zbytečně svůj osud. Taky láska dvou lidí, která na nesvobodu doplatila. Oslavuje se zde také krása májové přírody.

Barvy: po modravém blankytu bělavé páry hynou; ve růžovou vzplanula zář

Vůně: kde borový zaváněl háj; růžinu jevil vonný vzdech

Zvuk: o lásce šeptal tichý mech; hrdliččin zval ku lásce hlas

Zvukomalba: břeh jej objímal kola kol; nocí řinčí řetězů hřmot; ouplný měsíc

Epiteton: večerní máj; večerní břeh; tichý mech; růžový večer

zvuková stránka: onomatopoie (= zvukomalba) - např. řinčí řetězů hřmot

typ verše: na začátku - jednoslabičná plnovýznamová slova na konci řádku (máj, hlas, ...) = jamb → zdůraznění; sylabotonický verš

forma:

Jamb - uměle vytvořený: trochej z přirážkou

Rým - pravidelný (obkročný, střídavý, sdružený)

motiv poutníka: Hynek putuje, na cestách se seznámí s Vilémovým příběhem a zastaví se i u jeho popraviště

Stručná charakteristika díla

Příběh milenců Viléma a Jarmily. Oba musí tragicky zemřít. Vinu přitom nese společnost. Mácha se inspiroval zážitky a pocity, které získal během pobytu u svého dlouholetého přítele Eduarda Hindla v Doksech u dnešního Máchova jezera. Mácha při návštěvě hradu Bezděz zjistil, že v tomto kraji byl nedávno popraven mladík Schiffner, jenž zabil svého vlastního otce, protože mu bránil v lásce. Vedle toho se do básně promítlo i romantické prostředí zdejší krajiny

Postavy

Vilém loupežník, omylem zabíjí svého otce, viní společnost, cítí se být nevinný. Ve vězení myslí na Jarmilu a vzpomíná na své mládí. Dochází k závěru, že po smrti ho již nic nečeká.

Jarmila milenka Viléma, páchá kvůli lásce sebevraždu.

Poutník objevuje se ke konci básně (v posledním zpěvu), ztotožnění autora, srovnává svůj osud s osudem Viléma. Mluví o sobě, o svém mládí a poznává, že mládí je již ztracené. V samotném závěru zvolání: „ Hynku! - Viléme!! - Jarmilo!!!“

Prostředí: Skutečné, místně určité a je zachyceno podrobně (jedná se o krajinu u Doks, pod Bezdězem). Bez bližšího časového vymezení.

Obsah

1. zpěv

Jarmila čeká u jezera na Viléma, ale přichází zpráva o jeho uvěznění a blízké popravě. Jarmila páchá sebevraždu skokem do jezera.

Na začátku obraz májové přírody; rozhovor Jarmily s poslem = jediný dialog celé básně; 1. zpěv je zakončen zvoláním: "Jarmilo! Jarmilo! Jarmilo!"

2. zpěv

Dozvídáme se z Vilémových vzpomínek, že se poté, co byl otcem vyhnán z domova, stal vůdcem loupežníků. Zamiloval se do dívky (Jarmila) a teprve, když zavraždil jejího svůdce, zjistil, že to byl jeho otec. Vilém ve vězení přemýšlí nad otázkami viny (on není vinen, vinen je jeho otec a společnost), nad lhostejností světa k osudu člověka, nad existencí a podobou posmrtného života, kdy následuje představa prázdnoty, nicoty bez konce. Na toto téma zřejmě promluví i k strážnému, který si myslí, že je Vilém po smrti. Strážný se už dokonce života nezasmál.