Setba samot_V001_o

Společná část maturitní zkoušky

Český jazyk a literatura – Vyšší úroveň obtížnosti

Pracovní list

Bohuslav Reynek

Setba samot

Výňatek

Umělecký text

V jeseni

Vůně dálek duchovních

v tvář mi dýchá, dávný sníh

v zimu zakletého blaha

divně na srdce mi sahá

dlaní stínu, dlaní zory.

Slyším jeseně hlas chorý

zpívat: „Jeřabiny cest,

plné číše rudých hvězd,

křišťálové, vrchovaté,

ojíněné; ruce zlaté,

sluncem vlahé a sepjaté

v listí skrytých, plachých dětí,

jež se za nás kají v snětí

stanu s pavouky a ptáky;

jeřabiny, v listů mraky

luny jaté, zrnité,

povězte – či nevíte? –,

o čem šeptá mlhy krása,

která z vlhkých lísek střásá

v mech ořechy poslední,

temné jako oči dní

milostné a dávné touhy,

která vejde: ale v pouhý

pokoje dům bez okras,

bílý jako v lukách mráz

ještě živých, kde otavy,

stříbrem obetkané hávy

čistých, nevýslovných ritů,

strou se ve svítání svitu

svatém, jako na hrobech

čekaly by na oddech

vzkříšených, již na pravici

půjdou, dlaně vtisklé v líci,

svobodou svou oslněni,

duše radostné v těl dnění...“

Neumělecký text

Mladý a velice citlivý literární kritik Jan Franz (1914-46), spolupracovník časopisu Řád, se stal velmi blízkým přítelem B. Reynka, který mu poslal několik básní (Dies irae, Pavučina, Jitra v neděli, V jeseni) z připravované sbírky Setba samot. J. Franz Reynkovu poezii komentuje v dopise z 3. 8. 1933. „…Myslím, že by v nich bylo v jádře zachyceno i celé ovzduší té knížky, její tvrdě dobytá, ale už zjasnělá a vykoupená nadosobní rovnováha, dovnitř obrácená palčivost, která se už proměnila v pokojné světlo, plné soucítění, při vší své nesmlouvavé strohosti. A v oněch čtyřech básních vzatých v celku jsou zvláště důrazně připomenuty a rozzpívány kořeny i plody.“

Na „Setbu samot“ mnoho čtenářů se nesejde. Mně ty starobylé líbeznosti kolem stodol, záhumenní, jsou živlem domácím, rodná země, ale lidé z toho vyšli na kamení fóra a do „vlády“, což jsou místa nejpustší, a veřejným duším z venkova „platí“ jen ouroda, a ani ta už ne, agrárníci neví, co s ní.

(J. Florian B. Reynkovi 27. května 1936)

obecná struktura ústní zkoušky

1. analýza výňatku z uměleckého díla (charakteristické rysy výňatku, s využitím vědomostí získaných přečtením celého díla);

2. obecně kulturní a literárněhistorický kontext díla;

3. porovnání výňatku z uměleckého textu s výňatkem z textu neuměleckého;

4. typické rysy daného neuměleckého textu, jeho stylová a jazyková charakteristika.