Evžen Oněgin_V001_o

Společná část maturitní zkoušky

Český jazyk a literatura – vyšší úroveň obtížnosti

Pracovní list

Alexandr Sergejevič Puškin

Evžen Oněgin

Výňatek

Umělecký text

Oněginův dopis Tatáně

Když vyznám vám svůj tajný žal,

vím, že to hrdou duši raní.

Pak nic než hořké pohrdání

už abych od vás nečekal.

Co chci a proč jsem tolik smělý,

že z duše svěřuji se vám?

Snad odpověď vás rozveselí

a možná spíše pohněvá.

Já vaši náklonnost měl kdysi,

nebyl jsem však dost velkorysý

a z malicherných důvodů

se nechtěl poddat okouzlení,

já nade vše si pyšně cenil

svou cituprázdnou svobodu.

Pak stálo navíc mezi námi,

že Lenskij při souboji pad…

Co srdce těší, blaží, mámí,

já svému začal odpírat.

V mém srdci štěstí nahradily

jen pocit volnosti a klid.

Teď musím krutě zaplatit

za to, jak strašně jsem se mýlil…

Výňatek

Neumělecký text

Strhující baletní Oněgin

Národní divadlo v Praze má nyní na repertoáru již druhou Crankovu choreografii.

Vedle baletu Zkrocení zlé ženy na shakespearovské téma uvádí jeho Oněgina.

Námětem baletu Oněgin je slavný Puškinův román Evžen Oněgin, jako hudební doprovod ovšem nezní stejnojmenná Čajkovského opera, ale úprava a instrumentace Kurt-Heinze Stolze, který převážně pracoval s Čajkovského klavírními skladbami.

Balet Oněgin měl premiéru v roce 1965. John Cranko (1927 -1973) ho tehdy vytvořil pro Stuttgartský balet. Cranko dramaturgicky a choreograficky vygradoval romantický příběh nenaplněné lásky. Hlavní prostor vyhradil čtyřem postavám – Taťáně, Oněginovi, Olze a Lenskému. Každé ze tří jednání baletu má kulminační bod – snový Taťánin duet s Oněginem, sólo Lenského před soubojem a finální, strhující pas de deux hlavních protagonistů. Každý obraz přináší určitou atmosféru a emoční náboj. Sborové scény ve druhém a třetím jednání zaujmou efektními momenty.

Cranko mistrně vystavěl náročná pas de deux – jako by porušoval zákon gravitace a mnohé prvky techniky klasického tance přenesl do neobvyklých poloh, kdy tanečnice zpomaleně proplouvají prostorem, partner je zachycuje ve vzdušných piruetách, na které plynule navazují další krokové kombinace.

Častá jsou zakončení a pózy na podlaze, po které tanečníci sklouzávají. Choreograf tříští klasický taneční kánon, rozostřuje jeho zažité vidění a vnímání – v porušení daných struktur a forem nachází subtilnější linie, křivky a efektní momenty. Nejde tu však o pouhé prezentování neotřelých pohybových struktur a s nimi spojených vjemů, ale také o sílu emocí, která z choreografie vyzařuje. Crankův tanec je strhující, podmanivý, dojímající a vzrušující.

Podařilová tančí svou životní roli

Zejména party Taťány a Oněgina dělají tento balet nadčasovým. Jejich závěrečné pas de deux vyžaduje dokonalou partnerskou souhru, vytříbenou techniku a niterný ponor tanečníků. Tereza Podařilová v roli Taťány září – je noblesní, krásná, oduševnělá a charismatická bytost. Zúročuje své zkušenosti, její excelentní technika a schopnost předávání prožitků ztvárňovaných postav dělají z této tanečnice velkou balerínu.