Romance pro křídlovku_V001_o

Společná část maturitní zkoušky

Český jazyk a literatura – vyšší úroveň obtížnosti

Pracovní list

František Hrubín

Romance pro křídlovku

Výňatek

Umělecký text

Včera večer /27. srpna 1930/

Ještě včera, deset dní po velké pouti,

stál kolotoč na netvořském náměstí, Terina vybírala peníze, lesklé

řetízky spoutávaly závrať, jež se z nich

pokaždé na pár minut divoce vysmekla.

A ještě včera stála na náměstí

střelnice. U ní nabíjel pušky Viktor.

Všechno to bylo okoukané, než

Terina stiskla páčku na aristonu,

než Viktor vyndal zpod pultu křídlovku,

než hodil na pult dvě plné hrsti broků:

„Nabíjejte si sami!“ Pokryl ariston

hřebčími zvuky, nechal si pod kůží

hubených tváří běhat kuličky vzduchu

a na křídlovce vynesl vysoko

Herkulovy lázně, prohnal je povětřím

až nad kostel, všelijak je zpřevracel,

nakonec srazil do husí travičky

a nechal u hvězd zatřepetat se sólo.

Přitom ani na chvíli nespustil oči

ze mne a Teriny.

Z těch deseti každý

večer jsem běžel pod Běsnou k Netvořicům.

A z těch deseti každý večer Terina

v jízdě si ke mně vyskočila na sedačku.

„Utrhne se to!“ vzkřikl jsem. Zavýskla,

opřela se mi koleny o lopatky

a má křídla se rozprostřela v její krvi.

Dosud se mnou nepromluvila jinak

než výsknutím, jako by byla jen živel.

Až včera večer po poslední jízdě

šli jsme si sednout k tarasu do hluchavek.

Zkusil jsem si políbit na spánek,

uhnula se a bledý plamínek vlasů

šlehl mě do rtů, ucítil jsem hluboko

v kříži palčivost a vyhořel jsem v ústech.

„Vy nemáte holku?“

„Ne.“

Neumělecký text

S předchozí Hrubínovou tvorbou souvisí Romance pro křídlovku – skladba navýsost syntetická – také některými dílčími motivy, příznačnými prostorami (přesněji řečeno krajinnými scenériemi) a komplementárními polaritami (let – pád; zánik – trvání; láska – smrt; rozum – srdce; mýtus – dnešek aj.), tedy tím, v čem spočívala kontinuita básníkova díla. Jeden z oněch konstantních motivů, z jejichž proměn by bylo možno částečně vyložit Hrubínův vývoj, představuje kupříkladu motiv křídel. Romance pro křídlovku se vrací k jeho biologickému významu; objevuje se v ní ve spojitosti s představou krve (když se mladý hrdina básně řízne břitvou, projeví se to „rudým pírkem“) a znamená být „k zbláznění živý“. A protože lyrickoepická báseň v sobě uzamyká dílčí epizody příběhu, činí čtenáře svědkem obrazné metamorfózy, která může vycházet ze zcela prosté a všední životní situace. Tak je například jízda na řetízkovém kolotoči, kdy dívka vyskočí, jak tomu bývalo na vesnických poutích zvykem, na sedátko za chlapcova záda, básnicky zhodnocena takto: „Zavýskla, / opřela se mi koleny o lopatky / a má křídla se rozprostřela v její krvi.“

Tak jako pronikl motiv křídel do Hrubínovy poezie z prostorných a vzdušných krajinných panorámat, jež měl po léta stále před očima, tak jí také etymologicky příbuzný motiv křídlovky poskytla prostá zkušenost venkovana, důvěrně obeznámeného s takřka rituálním účastenstvím tohoto nástroje – svědka bezstarostného veselí i poslední cesty – v lidském životě. V „romanci“ přímo pro křídlovku napsané byl žánrový detail hry kočovného komedianta ze střelnice („Všechno to bylo okoukané, než“) básnicky přepodstatněn v symbol neomezeného (zázračného) odpoutání; významový kontext motivu křídlovky se prolnul s významovým kontextem motivu křídel, neboť „let“ melodie sóla hraného na křídlovku předjal „okřídlení“ chlapce poprvé zasaženého milostným citem.