Jefta a jeho dcera_V001_o

Společná část maturitní zkoušky

Český jazyk a literatura – vyšší úroveň obtížnosti

Pracovní list

Lion Feuchtwanger

Jefta a jeho dcera

Výňatek

Umělecký text

Jefta stál na výšině rozkročen, vysoký, osamělý, s vystrčenou bradou, se zaťatými zuby.

Hospodin si z něho ztropil posměch a zahrál mu potměšilý kousek. Vnukl Nachašovi návrh, aby Jefta vydal svou dceru Milkomovi, a protože Jefta v této zkoušce hned napoprvé neobstál, vyžádal si bůh jako výsměšnou odplatu dceřinu krev sám pro sebe. Je to mlsný bůh. Dítě Jáala, to je vzácné sousto. Její cit je silnější, její pohled hlubší, její pleť a všechno na ní je líbeznější než u ostatních. Proto ji chce Hospodin pro sebe. Chamtivý bůh si na ní chce pochutnat.

Ale Jefta není z těch, co si nechají poroučet, nenechá si poručit ani od Hospodina. Vzpomněl si na akko, na kozoroha. On sám je silný, shromáždil veliké vojsko a zabral značné území. Jestliže nyní po svém vítězství provdá dceru za ammonitského prince, může vytvořit velikou říši, kterou uviděl na Chermonu, i bez Hospodina, i proti Hospodinovi. […]

Zmocnila se ho hrůza z vlastních slov, přeběhl ho mráz. Vzpomněl si na duchy, kteří bloudí samotou a nejraději v noci, a Hospodin je z těchto duchů nejsilnější. Je před Hospodinem bezmocný. Není tu východisko. Nebude-li dceru obětovat, bůh si sám přijde pro to, co mu bylo zaslíbeno, a Jeftu za jeho věrolomnost zničí.

Jefta usedl. Znovu prožíval potupu a zkázu tam na výšinách Nachal-Gádu. Znovu slyšel sám sebe, jak skládá do bouře a mračen svůj slib. Už tenkrát v duchu dobře věděl, že to je dcera, kterou nabízí Hospodinovi jako cenu za svou záchranu. Nyní chce boha ošálit dvojsmyslným výkladem slov tak, jako kdysi oklamal a obelstil bázanského krále a také Nachaše. Ale Hospodin není ledajaký bezvýznamný král, Hospodin se nedá oklamat.

Přesto mohl snad bůh jemu, svému miláčkovi, splnění slibu usnadnit a poslat mu vstříc raději mladého Ibsana, Jeftova oblíbeného služebníka. Ale on, Jefta, se v opojení z vítězství choval k bohu i nadále vyzývavě; poddal se svým hanebným choutkám a povraždil pomocníky, které mu bůh poslal. Že pak Hospodin učinil, aby mu vyšla v ústrety jeho dcera, to není potměšile rozmarný kousek, to je trest.

Tak tu na výšině seděl Jefta, galádský soudce a vojevůdce, vítěz od Nachal-Gádu, přemožen poznáním a lítostí, a jeho zrak bloudil po jeho šedivé, v začínajícím rozbřesku jasnící se zemi.

Neumělecký text

Jeftův příběh je zaznamenán v „Knize soudců“. Tato kniha, sedmá Starého zákona, vypráví

o dobytí Jordánska izraelskými kmeny. […] Do sedmadvaceti vět bible, které vyprávějí o životě tohoto Jefty, pátého z velikých izraelských soudců, jsou shrnuty čtyři staré zprávy, které pocházejí z různých dob a původně neměly mezi sebou nic společného. Tyto čtyři prameny vycházejí nepochybně z historického materiálu, ale je stejně nepochybné, že pozdější autoři a redaktoři tento materiál špatně pochopili.