Bludné duše_V001_o

Společná část maturitní zkoušky

Český jazyk a literatura – vyšší úroveň obtížnosti

Pracovní list

Václav Beneš Třebízský

Bludné duše

Výňatek

Umělecký text

Pan farář si pro okamžik ani nevšiml, kdo ho oslovil. Cestou a Jiřicemi hlavy nepozdvihl, aby mu nikdo neviděl do obličeje. Před statkem zprostil se nejdříve houní, potom shodil se sebe plášť a ještě se kolem nerozhlédl. Svalovitá pravice pomohla mu dolů s vozu. Na podlešácké vozy těžko stoupati a ještě obtížněji s nich slézati.

Až nyní se podíval, kdo mu vyšel vstříc, Ale nějak se zarazil a jazyk mu na chvilku upřel služby.

Pana faráře vítal do svého statku sám Květ.

Oba vešli mlčky do síně. Voříšek zasvítil pouze prudčeji očima a mrštil jimi jaksi nedůvěřivě po panu faráři. Ale s prahu se nehnul.

„Pan páter že u vás – nemocen?“

Pan farář se v síni zastavil a zahleděl se ostře Květovi do tváře.

„A vy že jste jej u sebe přechovával?“

Pan farář ani nečekal odpovědi sedlákovy. Měl bezpochyby na jazyku ještě jakousi výčitku; ale Květ otevřel již dvéře do světnice se slovy:

„Račte konati svou povinnost!“

V selské jizbě bylo dusné ticho. Jen hodiny – staré dřevěnky u dveří hrkaly, ale tak, jako by každou chvilinku mělo jim dojíti. Člověku, vkročil-li do vnitra, zdálo se, jako by o tváře jeho vší silou zavadil dech neštěstí. O hlavu se až závrať pokoušela a oči na okamžik neprohlédaly.

Neumělecký text

Spisovatel Třebízský popisoval utrpení prostého lidu

V severní části Rakovnické plošiny, mezi Louny a Slaným, leží malá obec Třebíz. V ní se 27. února 1849 narodil Václav Beneš, který později z lásky k rodné vsi přijal k svému příjmení literární přívlastek Třebízský a pod tímto jménem vstoupil do české literatury. V současnosti sice nepatří k nejčtenějším autorům, ale ve své době byl velmi oblíbený a úspěšný. Jeho otec, vesnický krejčí, byl sečtělým i zbožným člověkem, písmákem a vynikajícím vypravěčem místních pověstí, matka ráda zpívala náboženské i světské písně. Oba v synovi od dětství probouzeli zájem o literaturu a historii. V Třebízi nebyla škola, a tak Václav Beneš chodil do nedalekých Kvílic. Gymnázium absolvoval ve Slaném, kde byl jeho spolužákem i Jaroslav Vrchlický. Ten o Benešovi později napsal, že to byl „malý, zavalitý hoch dobrácké tváře a nesmírně krásných modrých očí, jemný v chování, bodrý a prostosrdečný“. Na vyšší gymnázium odešel do Prahy, kde studoval také bohosloví. Vysvěcen na kněze byl v roce 1875 a od té doby dělil veškerý svůj čas mezi kněžské povolání a psaní. Rok působil v Litni u Karlštejna a poté byl až do své předčasné smrti kaplanem v Klecanech u Prahy. Spisovatelská činnost Třebízského trvala pouhých třináct let. Za toto krátké období vytvořil více než padesát děl. Zaměřil se především na historické povídky a romány, v nichž zachytil období českých dějin od počátku křesťanství až do roku 1040. Největší pozornost však věnoval dvěma periodám. Husitství, kde stál pevně na straně táborů a porážku husitů považoval za neštěstí pro národ a národní jednotu, a pobělohorské době, kdy popisoval krutosti třicetileté války, nájezdy žoldnéřských vojsk či drancování země cizí šlechtou. Historicky čerpal Třebízský z Palackého Dějin, ale také z místních kronik, zápisů v archivech a pamětech. Konkrétními fakty se však pouze inspiroval, nešlo mu o věcnou reprodukci, nýbrž o osudy jednotlivců a rodin. Vzhledem k tomu, že kladl důraz na vlastenectví, mnoho událostí si v tomto duchu upravil. Své povídky řadil do knižních souborů podle historické doby, kterou zachycovaly. Soubory V červáncích kalicha a V záři kalicha věnoval husitství, Pobělohorské elegie třicetileté válce a romány Bludaři a Bludné duše braniborské době. Dvě knížky, Z rodné chaloupky a Národní pohádky a pověsti, které z jeho děl sestavil Karel Václav Rais, shrnovaly vzpomínky na dětství a dospívání. Václav Beneš Třebízský zemřel předčasně v pětatřiceti letech. S plicní chorobou se léčil v Mariánských Lázních. Nezvykle studené léto ale zapříčinilo prudké zhoršení a 20. června 1884 Třebízský zemřel. Pohřben byl na Vyšehradě. V rodném domku spisovatele v Třebízi je památník.