Budyšínský rukopis_V001_o

Společná část maturitní zkoušky

Český jazyk a literatura – vyšší úroveň obtížnosti

Pracovní list

Budyšínský rukopis

Výňatek

Umělecký text

Ulyzši se otpovědě

Praha řkúci: „Však to vědě,

že ten velmi kněží mrzí,

ktož je k tomu přísně drží,

aby sbožie opustili

a chudobu ctně drželi,

následujíc Pána svého,

pro nás v světě zchudlého,

nade všecky bohatého,

nebť sú všecky věci jeho,

aby nás vždy obohatil;

tak apoštol jest pověděl.

Ten Pán světle v čtení praví:

Leč kto sbožie, kteréž drží,

vše opustí prostě pro mě,

nemóž jíti ten nic po mně.

Protož svatí učedlníci, jeho věrní následníci,

k němu směle promluvili:

My sme všecko opustili

a po tobě vždy chodili.

Toť sú jeho věrní byli

miestem, skutkem náměstníci,

snažní v činech následníci.

Na těch miesta jsú vstúpili

mnišie, kněžie; protož chtěli

býti věrní následníci,

ne klamaři, falešníci.

Výňatek

Neumělecký text

Jsou to tři skladby, které vznikly podle výslovné datace v době od července do listopadu 1420: Žaloba Koruny české, Porok (tj. domluva, pokárání) Koruny české a Hádání Prahy s Kutnou Horou. První dvě jsou poměrně krátké a tvoří jakýsi předstupeň rozsáhlého Hádání, které užívá i některých jejich motivů a slovních obratů. Tyto shody, jakož i názorová jednota a podobnost veršové výstavby přesvědčivě ukazují, že všechny tři básně složil týž autor. Jeho osobu se však nepodařilo spolehlivě určit; za skladatele bývá některými badateli pokládán Vavřinec z Březové, ale jednoty v této otázce nebylo dosud mezi odborníky dosaženo.

[...]

V Hádání Prahy s Kutnou Horou spojil básník prvky Žaloby a Poroku v nový celek. Agitace je zde vystřídána obhajobou husitské praxe a polemikou proti odpůrcům husitství. Je to alegorická rámcová skladba, líčící soudní spor mezi zosobněnou Prahou, jež představuje husitství, a zosobněnou Kutnou Horou, která symbolizuje reakci. V průběhu sporu se střetávají dvě zásadně protikladná stanoviska, a to dodává skladbě nejen aktuálnost, ale i nebývalou závažnost. Tím se liší od tradičních básnických sporů, v nichž byl vlastní důraz spíš na slovním šermu a formální obratnosti než na průběhu sporu po stránce ideologické. Autor Hádání chtěl patrně získat svou básní pro husitskou myšlenku váhavce, a nerozhodné. Z hlediska slovesného je pozoruhodné jeho umění veršové i jazykové, ale nejvýznamnější je ideová stránka básně; skladba má konkrétní bojový úkol a tím postoupila nad abstraktní a obecné spory středověké.

(Výbor z české literatury doby husitské I)

obecná struktura ústní zkoušky

1. analýza výňatku z uměleckého díla (charakteristické rysy výňatku, s využitím vědomostí získaných přečtením celého díla);

2. obecně kulturní a literárněhistorický kontext díla;