Malý princ

Děj:

Kniha začíná vzpomínkou na dětství, jak se Exupéry pokouší nakreslit hroznýše, který zrovna tráví slona. Vždy když svou kresbu ukázal někomu dospělému, tvrdil mu, že se jedná o klobouk. Dospělí mu radili aby s místo malování věnoval raději škole. Zde ukazuje, že dospělí nechápou dětský svět, protože je plný fantazie.

Příběh začíná ve chvíli, kdy pilot ztroskotá se svým letadlem uprostřed Sahary. Najednou se u něho objeví malý chlapec – malý princ. Jejich rozhovor začne tím, že malý princ chce po pilotovi, aby mu nakreslil beránka. Pilot musí beránka nakreslit několikrát znovu, protože malému princi se pořád nelíbí. Dokonce se rozčílí, když malý princ není stále spokojen, nakreslí jen bedýnku a řekne: „To je bedýnka. Beránek, kterého chceš, je uvnitř!“ Načež malý princ je konečně spokojen. Tím začne jejich přátelství.

Poté malý princ začne pilotovi vyprávět, odkud přišel, o své malé planetce B612. Ve vyprávění můžeme nepřímo nalézt různá poučení například, že Malý princ musí na planetě pravidelně plít semena baobabů. Kdyby jeden den vynechal, baobaby by se rozrostly a poté by mohly roztrhat celou jeho malou planetku.

Příběh dále pokračuje vyprávěním o květině malého prince. Na jeho planetku přiletělo neznámé semeno a vyklíčila z něj krásná rostlina. Květina se pořád pyšnila svojí krásou a malému princi poroučela, jak se o ni má starat. I když mu celou dobu poroučela, ve skutečnosti jen skrývala svoji něžnost a lásku k malému princi. On to však tehdy nechápal. Až když malý princ odjížděl, květina mu řekla, že ho má celou dobu ráda. Na své planetce měl také tři sopky, z nichž jedna byla vyhaslá. Pro jistotu ale všechny tři vymetal, aby se něco nestalo. Důležitá byla pravidelnost a zodpovědnost.

Poté co malý princ opustil svoji planetku, vydal se na cestu po ostatních planetách. Potkal zde mnoho různých lidí. Na první planetce poznal krále, který chtěl pořád někomu rozkazovat. Na celé planetě byl však sám. Z malého prince chtěl udělat svého poddaného. Král si myslel, že všechno patří jen jemu a že ho všichni poslouchají. Ve skutečnosti to bylo přesně naopak. Na druhé planetě bydlel domýšlivec. Chtěl, aby ho malý princ obdivoval. Na třetí planetě bydlel pijan. Když se ho malý princ zeptal, proč pije, odpověděl: „Abych zapomněl. – Abych zapomněl, že se stydím. – Stydím se, že piji…“ Na čtvrté planetě bydlel byznysmen. Nedělal nic jiného, než že počítal, kolik má hvězd. Myslel si, že všechno je jen jeho majetek. Nezajímalo ho nic jiného, než kolik má hvězd a co s nimi poté může udělat. Na páté planetě žil lampář se svítilnou. Pořád dokola jen rozsvěcoval a zhasínal svítilnu. Pořád dokola. Když se ho malý princ zeptal, proč si neodpočine, lampář mu odpoví, že musí vždy ráno a večer zhasínat a rozsvěcet. Je to příkaz. Jenže planeta se točí čím dál tím rychleji, a proto nemá čas na odpočinek. Šestá planeta byla obrovská. Bydlel na ní starý pán – zeměpisec. Nikdy ale nikam nejel. Malému princi řekl, že by měl jet prozkoumat Zemi.