Maminka - Jaroslav Seifert

Báseň vypráví o pohřbu dědečka a o básníkových vzpomínkách na něj.

Hálkův domek

Básník zde popisuje své setkání se spisovatelem Hálkem.

Slečna ze čtvrtého

Slečna ze čtvrtého šila košile, blůzy a jiné zboží. Chodívala i k Seifertově mamince a když přišla,

plakala často nad hrnečkem s kávou. Lidé ji pomlouvali. Jednou byly slyšet divné zvuky z jejího

bytu. Hned poté nastal zmatek a volali doktora. Už jí nebylo pomoci, a tak básník poznal díky ní

smrt i lásku.

Housle

Maminka přinesla jednou housle. Básník se na ně měl naučit hrát, ale nešlo mu to. Jednou je

proto odložil a víc se k nim nevrátil. Později ho to ovšem mrzelo.

Vějíř

Ve skříni až na dně ležel vějíř. Maminka zakázala, aby se vyndával a nikdy nezapomněla dát pryč

klíček od skříně. Jednou však přeci jen zapomněla a básník se do skříně dostal. Nerozuměl ale

veršům na vějíři. Poté se také pokusil o verše.

Maminčino zrcátko

Maminka měla zrcadlo, u kterého se vždy česala. Tomu se ale časem zkřivil rám a naprasklo.

Později se rozdělilo vejpůl. Zrcadlo má v této básni připomínat plynoucí čas, který nikdo

nezastaví.

Kytička fialek

Básník nosil mamince květiny. Ta se na něj zlobila, že je toho škoda a že musí šetřit. Později ale

byla ráda, když květinu dostala. Báseň končí maminčinou smrtí.

Prstýnek po mamince

Básník promlouvá k prstýnku, který mu zbyl po mamince. Přemýšlí, od koho jej dostala a kolik

asi stál.

Krabice na čaj

V domě stála na polici krabice na čaj. Byl na ní drak a ten "hlídal" práh. Básník myslí na maminku

a na věci, které si představoval, když viděl vždy krabici.

Píseň

Básník vzpomíná na minulost. Uvědomuje si, že nemůže vrátit čas a lituje toho.

Hrdličky

Dvě hrdličky měly hnízdo na akátu. Sedávaly tam a pozorovaly svět kolem. Až jednou přišla válka.

Dům zpustl a hrdličky už nebyly ve svém hnízdě.

Domov

Básník se loučí s domovem. Loučí se se vším, co měl rád. Po letech se pak vrací domů a nikdo mu

neotevírá. Vše je zchátralé a jenom odraz v zrcadle mu připomíná, kolik času uplynulo.