Médeia_V001_o

Společná část maturitní zkoušky

Český jazyk a literatura – Vyšší úroveň obtížnosti

Pracovní list

Euripidés

Médeia

Výňatek

Umělecký text

CHŮVA

Zde není už domu: je všechno to tam!

Muž hoví si na loži královském,

a žena, má paní, ta v komnatě své

se rozplývá bolem a hřejivých slov

svých přátel docela nedbá.

MÉDEIA (z domu)

Hó, hó!

Blesk z nebe ať udeří do hlavy mé!

Co platno mi ještě dále žít?

Óh, óh! Kéž smrtí ukončit smím

svůj život hnusný a bídný!

SBOR

Ó Die, ó země a sluneční zář,

zda slyšíte lkavý žalozpěv

té nešťastnice?

Ó bláhová, jaká to touha

tě pohání na lože smrti,

jež věčně, věčně je lačné?

Ach, toho si nepřej!

Jestliže manžel tvůj

se oddal nové lásce,

nehorli na něho proto:

bůh sám ti ochráncem bude!

Ó neběduj příliš, nesuž se tak,

lkajíc pro svého manžela!

MÉDEIA (z domu)

Ty Themido mocná, Artemis ctná,

zda zříte, co trpím, ač prokletý choť

se mi zavázal nejtěžší přísahou?

Oh, kéž bych spatřila v troskách ten dům

a jeho i nevěstu zdrcené v prach,

když měli tu odvahu ukřivdit mně!

Můj otče, má vlasti! Já zradila vás

a mrzce jsem prolila bratrovu krev!

Výňatek

Neumělecký text

V agrárně utvářených starověkých společnostech připadl rodině výjimečný význam. Byla nejdůležitější základní jednotkou společenského života. Nesmíme však na rodinu v Řecku a Římě přenášet naše představy o nějaké „malé“ rodině, jež se obvykle skládá z rodičů a jednoho či dvou dětí. Hovoříme-li o rodině v antice, pak tím myslíme spolek osob, do nějž obvykle patřili otec rodiny jako hlava, jeho zákonná manželka, jejich společní synové a dcery, jakož i osoby závislé a otroci. Rodina tvořila hospodářský a společenský existenční základ pro všechny lidi žijící pod jednou střechou, kteří byli současně spojeni i domácím kultem a společnými náboženskými úkony.

O konkrétních způsobech života rodiny rozhodoval především společenský stav. Šlechtická domácnost s velkým pozemkovým majetkem a služebnictvem poskytovala rodičům a dětem značnou volnost, zatímco rodina na spodním stupni společnosti byla odkázána na pracovní sílu všech členů.

Pro setrvalou existenci rodiny byli žádoucí legitimní potomci. Právně platné manželství mezi mužem a ženou bylo proto nejdůležitějším sociálním spojením a její založení, fungování i rozpuštění bylo přesně regulováno. Sexuální morálka se zaměřovala na funkci manželství. Od žen se žádala bezpodmínečná věrnost, aby bylo zaručeno plození zákonných dědiců. Cizoložství se tvrdě trestalo. Avšak mimomanželské styky ženatých mužů s neprovdanými ženami se v antických společnostech většinou tolerovaly.

Řeckým pojmem, jenž nejspíše odpovídá našemu současnému slovu „rodina“, je oikos a označuje nejen dům a dvůr, nýbrž i společnou domácnost. Dominantní role v oiku připadala hlavě rodiny, jež byla pánem (kyrios) nad všemi příslušníky. Ovšem dispoziční moc otce nad otcovským majetkem rovnoměrně a losem přecházela na dorostlé syny, kteří se pak museli postarat o své rodiče, jakož i o neprovdané sestry.