Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou_V001_o

Společná část maturitní zkoušky

Český jazyk a literatura – vyšší úroveň obtížnosti

Pracovní list

Arnošt Lustig

Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou

Výňatek

Umělecký text

Musela se zaklonit trochu dozadu, aby tam dosáhla; ohnula ruku prudce v lokti a najednou strhla bělostný, jemně prošívaný kus prádla a udeřila přezkou na druhém konci Horsta Schillingera mezi oči. Bylo to nenadálé ve chvíli, kdy se nejsrdečněji smál; oslepila ho i překvapením, kromě bolesti, protože touto svlékárnou prošlo už tisíce a sta tisíce lidí poslušných jako ovce, a nikdy se nic podobného nestalo.

Poručík Schillinger se nezmohl ani na údiv ani na odpor. Nebyl na tento úder zdaleka připraven; oslepenýma očima plnýma slz, vzdáleně pocítil, jak Kateřina Horovitzová vytrhla z jeho otevřeného pouzdra pistoli. Když sem dohmátl rukama, byla už zbraň venku a vystřelila mu do břicha; svalil se k zemi s vlčím zavytím. Jeho zástupce, kterého prve nazval holobrádkem, sem duchapřítomně skočil. Neboť němečtí vojáci byli vždy vedeni v duchu těsného kamarádství a tuto mravní vlastnost v nich nikdo nezdeptal. Téměř v téže chvíli z ústí pistole v ruce Kateřiny Horovitzové vyšlehl nový plamen. Byl to plamínek proti mnoha dýmajícím komínům krematorií všude kolem dokola, a na rozdíl od nich také brzy ustal. Ale rovněž tělo holobrádka se skácelo. Cítila své srdce – nic neslyšela, suchý praskot ran vyčpěl, jen věděla a zabíjela. A nebylo to tak nemožné, jak se jí zdálo celý život a celou tuto chví- li, kdy stiskla kohoutek. Nyní vytahovali zprudka pistole z pouzder ostatní němečtí muži; ale někteří to ani nestačili a jiní je ztratili ve zmatku, který nastal přesunem mnoha nohou; obojí, aniž vystřelili, ustupovali k prvním dveřím, aby nezranili své lidi a měli krytá záda a aby dav nahých mužů, kterým to ani nepřišlo na mysl, nemohl svým přešlapováním uniknout ze svlékárny na vzduch. Jen dva mladíci v uniformách drželi tento bezbranný houf v šachu, aby další dva mohli vytáhnout z podzemí své zraněné druhy. Asi jen proto, že se jim zdálo, jako by Kateřina Horovitzová mohla ještě střílet, odplazili se ven za ostatními.

Výňatek

Neumělecký text

Kateřinu jsem psal ze vzteku

K osmdesátinám spisovatele Arnošta Lustiga uvede ČT zítra odpoledne film Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou (1965), v pondělí dokument Arnošt Lustig očima Jana Němce (1993) a v jubilejní den 21. prosince snímek Transport z ráje (1962).

Kateřinu Horovitzovou jsem napsal přes noc, psala se mi dobře, protože mě hnal vztek na Němce. Přišel jsem tehdy domů a moje žena brečela. Zažádala si o snubní prsteny svých rodičů - ve věstníku židovské obce četla oznámení, že se v Berlíně našly snubní prsteny Židů, kteří je museli odevzdat.

Věděla, že tehdy všechno dali do Nekázanky, kde byla odbočka Říšské banky – a tak tam napsala žádost. Dostala odpověď, že nemá potvrzení o tom, že její rodiče něco odevzdali… Přitom je zabili a nedali jim pochopitelně žádné potvrzení na to, co ukradli. No, říkám, proč od těch Němců vůbec něco chceš?