Moll Flandersová_V001_o

Společná část maturitní zkoušky

Český jazyk a literatura – vyšší úroveň obtížnosti

Pracovní list

Daniel Defoe

Moll Flandersová

Výňatek

Umělecký text

Slyšela jsem, že v kterémsi sousedním státě, snad ve Francii nebo kde, vydal král příkaz, aby se vláda ihned postarala o děti zločinců odsouzených k smrti, na galeje nebo do vyhnanství, kteří buď neměli majetek, nebo ho pozbyli konfiskací. Posílají je do takzvaných sirotčinců, kde je vychovávají, šatí, živí a vyučují a propustí je teprve, až jsou dost staré, aby se mohly věnovat nějakému řemeslu nebo jít do služby a uživit se poctivou a pilnou prací.

Kéž by tomu tak bylo i v naší zemi! Pak bych tu nebyla zůstala jako ubohý opuštěný sirotek, bez přátel, bez šatstva, bez jakékoliv pomoci či pomocné ruky. Ale takhle mi bylo podstoupit velké nesnáze, dříve než jsem vůbec mohla pochopit své postavení nebo si je nějak zlepšit, a dostala jsem se na životní dráhu, která nejenže byla sama o sobě pohoršlivá, ale musela mne přivést k rychlé zkáze na duchu i na těle.

V mém případě to vypadalo takto: matka byla souzena pro hrdelní zločin, protože ukradla maličkost, která nestála za řeč, naskytla se jí totiž příležitost vypůjčit si od obchodníka v Cheapsidu tři kusy jemného holandského plátna. Nebudu zde zdlouhavě líčit bližší podrobnosti, slyšela jsem o tom ostatně vyprávět tolika různými způsoby, že mohu stěží rozhodnout, co na tom bylo pravdy a co ne.

Všechna ta vyprávění se však shodují v jednom, že se totiž matka dovolávala těhotenství, a když se ukázalo, že je to pravda, dostala asi sedmiměsíční odklad; když mě po uplynutí té doby přivedla na svět a mohla zase chodit, nabyl rozsudek platnosti, byl jí však zmírněn ve vyhnanství na plantážích, a mě zanechala – sotva půlroční – ve vskutku špatných rukou.

O těch událostech z prvních týdnů svého života mohu ovšem vyprávět jen z doslechu. Poněvadž jsem se narodila na tom nešťastném místě, neměla žádná farnost povinnost starat se o mne; nedovedu si dodnes vysvětlit, jakým zázrakem jsem vůbec zůstala naživu, snad prý mě k sobě vzala nějaká matčina příbuzná, ale vůbec nevím, na čí útraty a příkaz se tak stalo.

První událost v mém životě, která mi uvízla v paměti, je, že jsem se potulovala s tlupou těch lidí, kterým se říká cikáni. Ale asi jsem u nich pobyla jen krátkou dobu, protože mi nepřibarvili pleť, jak to vždy dělají všem cizím dětem, které vozí s sebou; nevím ani, jak jsem se k nim dostala, ani jak jsem se zase dostala od nich.

Výňatek

Neumělecký text

Moll Flandersová […] je hned od narození či nejdéle od půl roku popichována „tím nejhroznějším z ďáblů, chudobou“, jakmile se naučí šít, musí si vydělávat na živobytí a je štvána z místa na místo, aniž by kdy svého stvořitele požádala o klidnou atmosféru domova, kterou jí není s to poskytnout. Může však využívat jeho bohaté znalosti podivných lidí a zvyků. Od samého začátku je jejím těžkým údělem dokázat, že má právo na existenci. Musí se plně spoléhat na vlastní rozum a úsudek a každou nepředvídanou situaci řešit ve chvíli, kdy vyvstane, podle pravidel morálky, kterou ukuly její vlastní zkušenosti a potřeby. Živost příběhu lze částečně přičíst skutečnosti, že Moll porušila obecně přijaté zákony již ve velmi útlém věku a od té doby požívá naprosté svobody vyděděnce. Nelze si ani představit, že by se jednou měla usadit a žít v pohodlí a bezpečí. Od samého začátku se tu však prosazuje autorův osobitý génius, který se vyhýbá evidentnímu nebezpečí dobrodružného románu. Dává nám na srozuměnou, že Moll Flandersová je samostatný subjekt, ne pouze podklad pro vylíčení řady dobrodružství.