Nadějné vyhlídky_V001_o

(překlad E. a E. Tilschovi)

Neumělecký text

Žádná jeho kniha nebyla jen zábavnou „lidovou“ četbou, ale též součástí velkorysého osvětového programu. Anglický román 19. století (jak jej představovali všichni největší Dickensovi současníci) se všeobecně vyznačoval výraznou humanistickou tendencí. Dickens však plnil své poslání se systematickou opravdovostí, jež ho i po této stránce staví mezi autory humanisty na čelní místo. Vřele sympatizoval s prostými lidmi, dobře je znal, vyšel vlastně z jejich středu. Svým dílem se jim neodrodil nikdy. A přece se jim jednou zpronevěřil ve svém srdci – tenkrát, když rodičům začal zazlívat jejich chudobu, která mu neumožnila lepší vzdělání a dala mu dokonce „poklesnout“ mezi proletářské chlapce v dílně na leštidla. Dlouho se vracel „s pocitem bezútěšné osamělosti do onoho období ve svém životě“. Dlouho se k těm vzpomínkám družil pocit křivdy, sebelítosti. Avšak s přibývajícími lety, zdá se, sílily v Dickensově vědomí pochybnosti, byl-li tehdy v právu. Musel se ze svého tajného rozporu vyzpovídat. Čas k tomu nastal, když zasedl k práci na Nadějných vyhlídkách.

Nadějné vyhlídky začaly vycházet roku 1860. Nedlouho před tím došlo k závažné události v Dickensově soukromí. Již dříve měl trapné neshody se ženou. Rodinná krize vyvrcholila roku 1858, kdy se s ní po dvaadvacetiletém manželství rozešel. Nervovými otřesy a pracovním vypětím se vážně zhoršil jeho zdravotní stav. Trpěl nespavostí a k psacímu stolu usedal vyčerpán, často jen po několika hodinách neklidného spánku.

A tehdy, jak už to bývá v těžkých chvílích, vrátil se opět v duchu do své minulosti, rozpomněl se na blahé dětství prožité v Kentu i na pozdější existenční starosti a z té retrospekce vykrystalizovala koncepce nového příběhu. „Kniha,“ oznámil Dickens v dopise svému příteli a pozdějšímu životopisci Johnu Forsterovi brzy po zahájení práce, „bude napsána celá v první osobě a z těchto prvních tří týdenních čísel poznáte, že hrdinou bude malý chlapec – jako David. Pak se stane učněm…Abych si byl jist, že jsem nevědomky neupadl do žádných opakování, četl jsem nedávno znovu Davida Copperfielda a dojalo mě to tak mocně, že byste tomu sotva věřil.“

(J. Hornát, Životní moudrost Dickensova. In: Dickens, Nadějné vyhlídky)

obecná struktura ústní zkoušky

1. analýza výňatku z uměleckého díla (charakteristické rysy výňatku, s využitím vědomostí získaných přečtením celého díla);

2. obecně kulturní a literárněhistorický kontext díla;

3. porovnání výňatku z uměleckého textu s výňatkem z textu neuměleckého;

4. typické rysy daného neuměleckého textu, jeho stylová a jazyková charakteristika.