Otec Goriot_V001_o

(překlad B. Zímová)

Neumělecký text

V perspektivách, kde se city neustále mísí s výhodami, cit pravé podoby klame. Primérní cit zde vyhlíží jako sklon k zálibám nepřirozeným, úměrně k prudkosti citu dojem závadnosti stoupá. V tomto osvětlení se zastírají pozorovateli pravé stíny Goriotovy a Vautrinovy vášně, příznaky její pochybnosti a zkřivenosti. Již pouhá sympatie Goriotova k Rastignacovi, která se ve své samozřejmosti zdá průhledná a prostá, odkazuje ke složitostem. Stařec se ani podivnými motivy své oddanosti netají – Rastignac je milencem jeho dcery, přesněji řečeno (neboť nic není v tomto pařížském obrazu dáno jednoduše, ale opsáno prostřednictvím komplikovaného mechanismu) Rastignac patří k inventáři Delfíniny existence, smí jí poskytovat štěstí za „hanebného“ Nucingena, i prožívat štěstí její blízkosti, mít vše, co je „v přítomnosti“ otci odepřeno: být s paní de Nucingen a paní de Restaud ve chvíli, kdy přijímají a jsou přijímány, na místě jejich úspěchů, v prostředí, kde se vystavují pohledu, sledovány zraky okouzlenými i závistivými. V poměru ke starci má mladík úlohu přenášet – doslovně – na něj, co je samo o sobě nepřenosné, dotek s konkrétní existencí druhého, nepřítomného: doklad, že v této společnosti může být každá skutečnost, i soužití s druhým, prostředkována, že může být nahrazena, synteticky vyrobena. Na druhé straně poskytuje Rastignac deklasovanému sousedu, opovrhovanému i ubohými spolustolovníky, pohled, v němž jedině může Goriot zrcadlit svou subjektivitu, nitro ostatními nepoznané – tím dovršuje Rastignac naplnění Goriotových citů, popravdě řečeno jen on může docenit velikost tohoto krále Leara z laciného velkoměstského pensiónu: díky Rastignacovi vyrůstá v románě titulní postava. Otcovská tragédie se nicméně neodehrává ve volném prostoru, v rozměrech jedině k tragédii způsobilých, nýbrž tajně, nebo téměř v skrytu: přístupná jen zasvěcenci, probíhá před pátravým zrakem osoby, která v ní sama vystupuje jako instrument k uspíšení hrdinova pádu i jako instrument v rukou umírajícího hrdiny: Goriota do poslední chvíle vleče jeho vášeň, posedlost spekulovat, jak by mohl své dcery dále obdařovat, tento poctivý muž je ochoten jim Rastignaca vydržovat.

(z doslovu R. Grebeníčkové k vydání z roku 1970)

obecná struktura ústní zkoušky

1. analýza výňatku z uměleckého díla (charakteristické rysy výňatku, s využitím vědomostí získaných přečtením celého díla);

2. obecně kulturní a literárněhistorický kontext díla;

3. porovnání výňatku z uměleckého textu s výňatkem z textu neuměleckého;

4. typické rysy daného neuměleckého textu, jeho stylová a jazyková charakteristika.