Petr a Lucie – Romain Rolland ROZBOR

Petr a Lucie – Romain Rolland

• Námět: Nenávist k této době, v níž zahynulo spousta Rollandových přátel kvůli bombardování v Paříži v roce 1918. Mezi nimi byla i jeho žena.

• Téma a motiv: nesmyslnost války, intimní svět, odpor k válce, kontrast silného citu a utrpění z války, láska x smrt, bohatí x chudí, shakespearovský motiv, přeměna člověka válkou (Filip)

• Časoprostor: Paříž, od středy 30. 1. do Velkého pátku 28. 3. 1918

• Kompoziční výstavba: chronologický děj

• Literární druh a žánr: Epika (próza), protiválečná milostná novela

• Vypravěč: Er-forma, přímá řeč (dialogy Lucie a Petr)

• Postavy:

Petr Aubier – 18letý mladík z bohatší pařížské rodiny, který je z počátku díla bezstarostný chlapec. Baví se s přáteli a těší se, že brzy nastoupí do války, kde bude bránit svou zem tak, jako jeho bratr, kterého tolik obdivuje. Po setkání s Lucií se však začne vyvíjet v ustaraného milence, který začne válku nechápat, odmítat a nenávidět. Jeho tatínek je soudce.

Lucie – mladá dívka vroucně milující Petra. Je živá, v nitru bezstarostná. Musí pracovat, aby pomáhala živit a šatit sebe a svou matku (jsou chudí). Maluje zvláštní obrazy. Její maminka pracuje v továrně na výrobu střelného prachu.

Filip – Petrův bratr, který je nadšen z toho, jak jej Petr obdivuje, dělá to dobře jeho ješitnosti. Po návratu z fronty už o jeho přízeň tolik nestojí a když jej však Petr přestane tak okatě uctívat, zjišťuje, proč je tomu tak. Nevynadá mu, rozumí jeho touze po lásce a tomu že již má něco jiného lepšího, pro co žít. Je docela zklamán, když vidí, kým on sám tehdy byl.

• Vyprávěcí způsoby: přímá a nepřímá řeč

• Typy promluv: pásmo vypravěče, dialogy, bohatá slovní zásoba

• Jazykové prostředky a jejich funkce ve výňatku: spisovný jazyk (antimilitaristické, vitalistické a anarchistické prvky) filozofické otázky, symbolika (rusovlasá dívka – blížící se smrt)

Literární / obecně kulturní kontext

• Světová literatura 1. pol. 20. stol., která trvala do roku 1945. Literatura se tehdy dělila na tradiční (zde patří i ztracená generace) a experimentální, začala se udělovat NC za literaturu 3 proudy:

• 1) proud realistický – autoři se vrací k realismu, používají klasické umělecké prostředky, dochází k zaměření se na psychický a citový život jedince (autoři ztracené generace)

• 2) proud experimentální – experimentace ve způsobu vyprávění, s jazykem, ubývá dějovosti, složitá symbolika, prvky absurdity, čtenář si musí dost sám domýšlet, konfrontace vnitřního světa s okolím (Kafka) představitelé: Marcel Proust (Hledání ztraceného času – román James Joyce (Odysseus) Virginie Woolfová (K majáku, Orlando)

• 3) proud překračující tabu – zobrazovaly se erotické náměty, sex a homosexualita vznikají nová uskupení a hnutí (PEN klub), spisovatele spojuje i rozděluje světový i politický názor, především důležitý postoj k válkám, náboženství, fašismu, demokracii, komunismu, nacismu

• O autorovi: