Poláček Bylo nás pět

Petr pak chytne spálu a zdají se mu sny, že jede do Indie za bohatým králem. Po tatínkovi chce, aby mu koupil slona Jumba a aby mu na něj krejčíř ušil slušivý klobouček a dečku pod sedlo. Zilvar se oženil s Maharadžovou dcerou a změnil svoje chování. Hrál si na bohatého a rozumného kluka, přitom vůbec nebyl. Nakonec se na svatbě kluci poprali.

Petr se vyléčil a došlo mu, že si celý příběh vysnil.

• určení smyslu díla

Spisovatel se snaží lidem ukázat dětskou nevinnost a představivost. Každý, kdo si přečte knihu, určitě zavzpomíná na staré časy z mládí.

• pravděpodobný adresát

Dle mého názoru je to dílo určené pro všechny generace.

• zařazení knihy do kontextu celého autorova díla

Román, který vyšel až po jeho smrti.

• porovnání s filmovou verzí nebo dramatizací

Filmová verze – seriál - pod stejným jménem byla natočena roku 1994. Dle ČSFD získalo dílo 86 %, což vůbec není zlé. Film je klasický obraz dědiny očima dítěte.

My jsme se divili a pravili jsme: „Nehoupej nás,“ ale Éda se dušoval, že je to prauda. A pravil, že jednou šel pan Fajst kolem Štverákova krámu a právě se natrefil k tomu, že ti dva psové kradli, a pravil: „Tohle je mi pěkná věc.“ Načež šel ihned ke Kemlinkom a pravil, pěkné věci jsem viděl, pane Kemlink.

Pan Kemlink pravil: „To není prauda, pane Fajst, náš Pajda není takový, aby kradl, to by vypadalo, že mu nedáme najíst.“ Ale pan Fajst jináč nedal, pročež mu pan Kemlink pravil, že pan Fajst závidí psům buřty, jelikož by je nejraději sežral sám.

Pan Fajst děsně zčervenal a pravil: „To mám za svou dobrou vůli,“ a šel pryč. A tak jsme šli a porád si povídali a Pajda věděl, že mluvíme o něm, a skákal a silně štěkal a točil se dokola a my šli k Jirsákom. Pan Jirsák měl brejle a šil čepice a pravil: „Pěkně vítám, mladí páni!“ a už nic neříkal. Pajda si k němu čuchl a vrtěl ocáskem a pan Jirsák pravil: „Ty kluku špatná!“ a usmál se.

• atmosféra úryvku

Zlost pana Fajsta na mládežnickou drzost. Dále potupa pana Fajsta a výsměch od kluků a pana Kemlinka.

• počet postav

9 - Éda, Petr, Zilvar, Tonda, Zilvar, Čeněk, pan Fajst, pan Kemlink, Pajda

• charakteristika vystupujících postav (přímá, nepřímá)

Petr – hravý, živý (někdy až příliš) kluk, který má bujnou představivost

Zilvar – kluk z chudobince, který se nezatěžoval tím, že mluví jako dlaždič

pan Fajst – starší pán, který chce po mládeži úctu a vychování, a dělá jim proto problémy

● charakteristika dalších postav

Éda, Tonda, Čeněk – kluci z party, kteří se občas pohádají, ale pořád drží spolu

Pajda – pes Édy Kemlinka

pan Kemlink – otec Édy

• vztahy mezi postavami

Éda Kemlink, Petr Bajza, Zilvar z chudobince, Tonda Bejval, Čeněk Jirsák = kamarádi, kteří spolu chodí do třídy, válčí proti okolním klukům a zažívají spolu dobrodružství