Pýcha a předsudek_V001_o
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
Neumělecký text
Pýcha a předsudek jiskří
Nová adaptace románu Jane Austenové má skvělou Keiru Knightleyovou a humoru na rozdávání
Převádět na filmové plátno knihu, kterou četl každý druhý, respektive každá druhá, je velké riziko. O to příjemnější je překvapení, když se to podaří nad očekávání. O překvapení na druhou jde, když ho způsobí debutant. Joe Wright, který zatím pracoval jen pro televizi, natočil podle scénáře Deborah Moggachové film, jenž má šarm, vtip, hloubku i romantičnost Austenové a přitom je docela osobitý, naprosto nepopisný, svižný i jímavý, veselý i dojemný.
Spodničky šustí Ve Wrightově verzi austenovského světa nejsou konvence tak strnulé, anglická venkovská šlechta se na konci 18. století umí bavit, pořádá rozverné plesy a večírky, na nichž to šustí spodničkami a klokotá dívčím smíchem. Paní Bennetová (fantastická Brenda Blethynová) se tu snaží (takřka za každou cenu) provdat svých pět dcer. Zatímco se krásná, ale stydlivá Jane (Rosamund Pikeová) podle předpokladu zakouká do pana Bingleyho (Simon Woods), temperamentní, chytrá a neméně hezká Elizabeth (výborná Keira Knightleyová) se dočká od povýšeného pana Darcyho jen přezíravého „Docela ujde“.
Od té chvíle začne rafinovaný „hon“ na lásku, který se ve Wrightově „interpretaci“ podobá něčemu mezi šachovou partií a kankánem: je inteligentní, duchaplný a důstojný, ale také plný energie a emocí. Postrádá obvyklou strnulost, typickou pro řadu austenovských adaptací, které se snaží držet emoce pod pokličkou a nechávají je bublat uvnitř postav. Tenhle přepis budí dojem takřka současného příběhu, přitom se ani v nejmenším nesnaží o jakoukoli aktualizaci a nezazní v něm věta, pod níž by se Austenová nemohla podepsat.
Její důmyslně spletitý příběh, kde se postavy zamilovávají, topí v pochybnostech, odlučují a zase šťastně scházejí, disponuje mnoha kvalitami a rozhodně není zcela prostý humoru, ale že může jiskřit vtipem takřka neustále, by asi čekal jen málokdo. Repliky sedí jako dobře míněné pohlavky a jejich načasování a interpretace dělají z Pýchy a předsudku výbornou komedii – aniž by ovšem příběh ztrácel cokoli ze svého romantického a citového náboje. Právě tahle dvojlomnost je na Wrightově filmu nejcennější a dělá z něj zážitek velmi dobře snesitelný nejen pro dámskou, ale i pro pánskou část publika.
Wright se navíc nespolehl jen na Austenovou a nespokojil se s pozicí šikovného „ilustrátora“. Příběh zabydlel teplou, zemitou atmosférou, v níž vržou prkna v podlaze, spodničky jsou urousané od bláta, po dvoře se prohánějí pašíci a drůbež a v pokojích se všude povalují šatičky a pentličky. Vše se to odehrává v lehce hysterické „režii“ paní Bennetové a pod shovívavým dohledem pana Benneta. Tomu propůjčil Donald Sutherland tolik nadhledu, kolik jen milující otec pěti dcer potřebuje k tomu, aby přežil v relativním zdraví.