Rozum a cit_V001_o

Marianna hleděla na Edwarda jako by vlastním uším nevěřila, a pak obrátila soucitný pohled k sestře. Elinor se tomu jen zasmála.

Výňatek

Neumělecký text

Na rozdíl od osvícenství vyrůstal odmítavý postoj preromantismu k despocii a nesvobodě z obhajoby práva každého jedince na plný, ničím neomezovaný citový život. Cit není pokládán za sílu, která vnáší do počínání člověk chaotické prvky, hrozící tragédií, pokud nejsou zvládnuty regulujícím působením rozumu. Podle představitelů preromantismu je to naopak právě cit, na jehož nápovědi se můžeme plně spolehnout, stojíme-li před nějakým osudovým životním rozhodnutím. On je zdrojem a projevem skutečných morálních hodnot, z jeho záchvěvů můžeme vyčíst, co je správné a co nikoliv.

[…]

Přesvědčení, že existují otázky, na něž nám rozum prostě neodpoví a které jsou zvládnutelné spíše vcítěním, opírali zastánci preromantismu především o své pozorování přírody. Z něho vyvozovali, že příroda nemá povahu komplikovaného stroje, řídícího se ve všem všudy určitými zákony, které se dají vposledku poznat a využít k jejímu naprostému ovládnutí. Jde naopak o fenomén tajemný, nevyzpytatelný, vzbuzující úžas svou mnohotvárností.

Tváří v tvář přírodě jim připadaly výsledky lidského poznání, z nichž vyrůstaly vymoženosti soudobé civilizace, chudé a nicotné. V civilizaci spatřovali spíše výraz omezujících tendencí lidského rozumu, výslednici vlivů, jimiž člověk sám sobě nasazuje pouta a tak se zbavuje své přirozenosti, svého lidství.

Odtud vyrůstal zájem preromantismu o dávné doby, exotické kraje a odlehlá venkovská zákoutí, tedy prostředí nedotčená nebo méně dotčená novodobou civilizací A samozřejmě o jejich obyvatele: venkovany nebo divochy žijící mimo dosah civilizačních vlivů, v přirozené symbióze s přírodou, a řídící své vztahy k druhým pocitem přirozené sounáležitosti.

(V. Nezkusil, Nejstarší literární památky)

obecná struktura ústní zkoušky

1. analýza výňatku z uměleckého díla (charakteristické rysy výňatku, s využitím vědomostí získaných přečtením celého díla);

2. obecně kulturní a literárněhistorický kontext díla;

3. porovnání výňatku z uměleckého textu s výňatkem z textu neuměleckého;

4. typické rysy daného neuměleckého textu, jeho stylová a jazyková charakteristika.