Rozum a cit_V001_o
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
Společná část maturitní zkoušky
Český jazyk a literatura – vyšší úroveň obtížnosti
Pracovní list
Jane Austenová
Rozum a cit
Výňatek
Umělecký text
Když se Edward vrátil, jal se nadšeně velebit okolní krajinu: cestou do vsi se mu prý naskytlo mnoho pěkných výhledů jako na dlani, což se mu mimořádně zalíbilo. Nadhozeným tématem zaujal Mariannu, ale když mu začala popisovat, čím ji samu scenérie uchvacuje, a vyptávat se podrobněji, co ho nejvíce upoutalo, Edward ji přerušil: „Nevyptávejte se mne tolik, Marianno – uvědomte si, že postrádám smysl pro pitoreskno, a jen bych vás rozhořčil svou nevědomostí a nedostatkem vkusu, kdybychom zašli do podrobností. Označil bych ty kopce za strmé, kdyby se měly směle vypínat, svahy za těžko přístupné, a ne za nepravidelné a rozeklané, řekl bych, že vzdálená místa jsou v nedohlednu, zatímco pro vás se nezřetelně rýsují v jemném mlžném oparu. Musíte se spokojit s takovým uznáním, jaké umím poctivě vyjádřit. Je to krásný kraj – kopce jsou tu příkré, lesy vypadají bohaté na dobré dřevo, údolí má příhodnou polohu – mezi šťavnatými loukami jsou tu a tam výstavné selské statky. Je to kraj, jaký se mi líbí, protože je jak krásný na pohled, tak i úrodný – a soudím, že i malebný, protože vzbudil váš obdiv: rád věřím, že je tu plno balvanů a skalnatých výčnělků, šedých lišejníků a houštin, i když mně tohle nic neříká. Nemám představu, co je malebné a co ne.“
„Bojím se, že se nemýlíte,“ odpověděla Marianna, „ale proč se tím vychloubáte?“
„Tuším, že Edward, aby se vyhnul jedné falši, upadá do druhé,“ podotkla Elinor. „Patrně se domnívá, že lidé často velebí přírodní krásy s nadšením pouze předstíraným, takové póza ho znechucuje, a proto hodnotí přírodu lhostejněji a přezíravěji, než odpovídá jeho dojmům. Je sám k sobě tak náročný, že chce mít pózu zcela osobitou.“
„Stává se, že lidé obdivující krajinnou scenérii upadají do frází, to je pravda,“ řekla Marianna. „Každý předstírá, že prožívá úchvatné dojmy, a zkouší je pak vyjádřit stejně vybranými a sugestivními slovy jako ten, kdo poprvé definoval pitoreskní krásu. Hnusí se mi každá fráze a někdy si své dojmy nechávám pro sebe, protože je neumím vyjádřit jinak než obraty tak zprofanovanými a banálními, že ztratily všechen smysl.“
„Jsem přesvědčený, že při pohledu na něco krásného opravdu prožíváte rozkoš tak hlubokou, jak vyznáváte,“ mínil Edward. „Ale na oplátku nechť vaše sestra uzná, že necítím nic víc, než k čemu se hlásím. Rád se pokochám přírodními krásami, ne ale podle zásad malebnosti. Nelíbí se mi křivé, zkroucené, rozpolcené stromy. Obdivuji mnohem upřímněji ty vysoké, rovné, bujně zelené. Rovněž mne neuchvátí žádná polorozpadlá, zchátralá barabizna. Neplanu pro kopřivy, bodláky ani kvetoucí vřes. Potěším se spíš pohledem na bytelné selské stavení než na maják – a skupina spořádáných, spokojených venkovanů je mi vítanější než nejinteresantnější loupežníci na světě.“