Rudoarmejci_V001_o

Společná část maturitní zkoušky

Český jazyk a literatura – vyšší úroveň obtížnosti

Pracovní list

Vladimír Holan

Rudoarmejci

Výňatek

Umělecký text

Po letech satanských přízraků jsem byl ohromen

jeho lidskou skutečností. Jak plaše kladl na židli

svou čapku pilotku! Na jeho blůze nebylo odznaků

a teprve později mi ukázal dvě medaile:

za obranu Kavkazu a Kerče, medaile, které nosil v kapse

jen halabala zabalené do papíru.

O válce mluvil nerad. O hrdinství se nezmiňoval vůbec.

„Když se nestřílelo, nebývalo dobře, neboť se nevědělo,

co hodlá Germán… Když se střílelo, i dobře bylo!“

To bylo vše, co řekl. Ale býval hrdý

na noviny, které si vydávali cestou fronty

a kterým dali jméno Zenitníček.

A verše miloval a čítával mi

Majakovského s láskou. Ale za chvíli a se stejnou horoucností

a jaksi rozjímavě vytrhl přečtenou stránku, nasypal tabák

a ukroutil si z ní cigaretu…

Pak uhodily první mrazíky a padla cikánská rosa…

Ach, to dítě-muž,

s jakou pýchou mi přišel ukázat svůj nový vatovaný plášť!

Když odjížděl, loučil se jaksi narychlo,

loučil se jako všichni, kteří touží po brzkém shledání,

ale kteří tuší, že se už nikdy nesejdou,

a pak mi ještě poznamenal adresu

s velmi složitým líčením, abych ho snadno našel,

a na sám konec starostlivě připsal: Třikrát zazvonit!

Byl z Baku a jmenoval se Pjotr Fjodorovič Martynov.

Výňatek

Neumělecký text

Ve městech dál stojí rudoarmějci. Někde vadí

velikost textu:

8. května 2009 11:50

Pomníky vojákům Rudé armády jsou rozesety po městech jižní Moravy. Někde obyvatelům vadí, jinde ale sochy osvoboditelů krášlí náměstí či místa před školami. U mnohých se každoročně konají pietní akty.

„K památníku se místní postavili lidsky. Nikdy se u nás nezvedl jediný protestní hlas. Obyvatelé to vnímají jako vzpomínku na obyčejné lidi, kteří zemřeli kvůli válce. Žádnou politiku jsme do toho nemíchali,“ řekla například místostarostka Lužic na Hodonínsku Jana Ambrožová.

Tam památník postavili v roce 1945 a přidali na něj i desku se jmény padlých v 1. světové válce.

„Pietní akty k výročí osvobození dodržujeme dodnes. Nic na tom nezměnil osmašedesátý rok ani osmdesátý devátý,“ podotkla.

V Lanžhotě si na památník zvykli

Podobně na památník rudoarmějce v životní velikosti nahlížejí v Lanžhotě na Břeclavsku. […] I tady se u památníku lidé každoročně scházejí. „Vždy 11. dubna, na výročí osvobození. Představitelé obce přinesou kytici. Bez velkých oficialit, jen jako vzpomínku,“ popsal starosta.

Větší shromáždění nehybný voják zažívá na kulatá výročí. Těchto vzpomínkových akcí se účastní dokonce i ruský konzul. „Loni konzulát přispěl na opravu okolí kolem sochy,“ uvedl Hrnčíř.

Ve Znojmě rudoarmějce nechtěli. Neuspěli

Jinak je to ale ve Znojmě. Místním lidem se nelíbí, že socha stojí na Mariánském náměstí. Proto je postava rudoarmějce, který připomíná vítězství nad fašismem, předmětem nekonečných diskusí.