Zápisky Malta Lauridse Brigga_V001_o

Společná část maturitní zkoušky

Český jazyk a literatura – vyšší úroveň obtížnosti

Pracovní list

Rainer Maria Rilke

Zápisky Malta Lauridse Brigga

Výňatek

Umělecký text

Hovoříme-li o osamělých, obvykle příliš mnoho předpokládáme. Domníváme se, že lidé vědí, oč se jedná. Nikoli, nevědí to. Nikdy neviděli ani jediného osamělého, pouze jej nenáviděli, aniž jej znali. Byli jeho sousedy, kteří jej využívali, a hlasy ve vedlejším pokoji, které ho pokoušely. Poštvali proti němu věci, takže působily hluk a překřikovaly jej. Děti se spojily proti němu, neboť byl jemnocitný a sám dítě s každým výsledkem přerůstal dospělé. Vystopovali ho v jeho úkrytu jak lovnou zvěř a jeho dlouhé mládí nemělo doby hájení. A když se nedal uštvat a prchal, vykřikovali o tom, co způsobil, nazývali to ohavností a obklopili to podezíráním. A když si toho nevšímal, pak byli srozumitelnější a ujídali mu z jeho chleba a kradli mu vzduch a plivali do jeho chudoby, aby se mu zprotivila. Rozšířili o něm špatnou pověst jako o nakaženém a házeli po něm kameny, aby se rychleji vzdálil. A měli pravdu ve svém starém instinktu: neboť byl skutečně jejich nepřítelem.

Když však ani tehdy nevzhlédl, zamysleli se. Tušili, že tím vším mu činí vlastně po vůli; že takto jej v jeho samotě posilují a pomáhají mu, aby se od nich odloučil navždy. A tehdy obrátili a zkusili to poslední, nejkrajnější, jiné osidlo: slávu. A při tomto povyku vzhlédl téměř každý a stal se roztržitým.

Té noci mi zase přišla na mysl malá, zelená knížka, kterou jsem kdysi musel mít jako chlapec.

(překlad J. Suchý)

Výňatek

Neumělecký text

V této době, po „Nových básních“ píše svůj nejpesimističtější výtvor, román „Zápisky Malta Lauridse Brigga“. Dokončil jej v roce 1910. Je to Rilkovo dílo nejosobnější, zcizenost převleku hlavní osoby jen chabě zastírá silné autobiografické prvky. Je to jakási zoufalá sebereflexe, bodová bilance. Malte selhává jako umělec, cítí se v Paříži, kde je mu žít, psancem, nedokáže se však integrovat mezi vyděděnce sociální – chuďasy, vandráky, deklasované jedince –, protože jeho ideálem je svět umělecké krásy; ten nevidí nikde uskutečněn, a patriarchální minulost bezstarostného života v dětství, která se mu zjevuje ve snech a tak sugeruje možnost jisté obnovy, cestou destilace pozitiv i ve světě, který jej obklopuje v nepřátelské metropoli, se ukazuje jako ryzí chiméra. Nestane se mu oporou, Malte je – podle svého přesvědčení – odsouzen dožít jako nikde nezakotvený, jako zbytečný člověk někde v bezednosti. Rilkovi je díky románu přisuzována průkopnická role ve vytváření moderního pojetí prózy.

(z doslovu H. Karlacha k výboru básní Rainera Marii Rilka ... A na ochozech smrt jsi viděl)

obecná struktura ústní zkoušky