Skalpel, prosím

Dědeček vítka: lesník, je z vysočiny, chce jen to nejlepší pro vítka, vystupuje na začátku, uprostřed knihy se nedokáže smířit s tím, že by vítek umřel, má o vítka starost

Docent Krtek: realista, trpělivý a pečlivý, zemřela mu dcera na leukemii, byl v depresích, když zemřela

Paní Růžková – sekretářka profesora, dělá co je třeba a stará se o profesora

Primář Ruml: chytrý, když nemusí tak zbytečně neriskuje

Doktor Zelený: nejistý, bojí se, přezdívkou zelenáč, zajímají ho mikroskopické metody, na starně 184 dostane od profesor pochvalu (sešije krásně nervy opilému chlapovi po autonehodě – zabil svoje dítě i manželku – ta umře až po operaci) má dítě s mozkovou obrnou ( ke konci knihy)

Věruška: přezdívkou Elvíra, vrchní sestra, chce podat výpověď

Beruška Janinka: chce zachránit uzlíka, doktorka, vyděšená, objevuje se na začátku, tvrdohlava

Jirsáková: Doktorka, umí jen lehčí operace, nerozhodná, doktor s ní nechce operovat uzlíka, prptože krtek má virózu, černá vlasy

Doktor růžička: né moc oblíben, docent, není moc snesitelný, učil zelenýho s mikrochirurgickými nástroji

Zita: instrumentářka, profesor jí má nejradši, je na klinice přes 20 let, milovala profesora ale profesor měl jitku

Medik Velecký – dal teplomet jedné babičce na pokoj – od toho chytla a měla popálenou ruku, neschopný a ne moc chytrý

Volejnik: lékař, operoval sestru benediktu, když profesor byl pryč, profesor jí chtěl operovat, dva dny po příjezdu stejně zemřela, namyšlený

Jiřina hladká: na straně 183 pochopí, že i mladší lékaři jsou lepší jak ona a zelenimu chce přestat říkat zelenači kvuli tomu jak operovat toho chlapa jak zabil své dítě

Redaktor: mladý, profesi moc neovládá, nesystematický, nepřipravený

Fencl: nevystupuje, jen o fenclovi profesor vypráví – kamarád z koleje

Míťa neboli Mikeš: kamarád profesora z koleje, bude ho operovat, je profesorem na střední, prošedlý od školních let, bojí se, má malformaci, za studii chodil s jitkou do doby než potkala profesora

DĚJ:

Manželé vzpomínají, jak syna uštknula zmije a musela s ním Jitka jít 4km pěšky do nemocnice, tam omdlela kvůli jedu, který vycucala, potom na večer u růžičky (oslavoval docenturu), nebo jak jejich děti připravily výlet do Jugoslávie, chtěli jet karavanem, ale nakonec jeli autem se stanem. Vypravuje, jak v Jugoslávii zachraňoval mladého dalmatince, když skočil ze skály do mělké vody a jak ho profesor operoval (měl hematom v mozku). Děti profesora koupily maringotku za 50kč, přistavily jí na profesoru parcelu, trávili zde neděle. Vypravuje jak s Vítkem a Jitkou jeli do Hradce na vyšetření, ale po cestě jim došel benzín a motorkář, který zastavil, aby jim pomohl. Na straně 199 měl profesor spánkovou deprivaci, dlouho nespal a tak usnul a nechal si zapatý plyn a přiotrávil se svítiplynem (druhý den operoval vÍtka) na konci knížky (214) vzpomíná na svoje dětství na na svoje rodiče