Spalovač mrtvol

Spalovač mrtvol

LADISLAV FUKS

1923–1994

Český prozaik, především autorem psychologických próz. Pracoval v Národní galerii a získal znalosti historie a umění. Publikoval populárně naučné články i povídky. Měl těžké dětství. Za války pracoval na zemědělské správě v Hodoníně Po válce pokračuje ve studiu na filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kde se věnuje filozofii, psychologii a dějinám umění. Také se stal zaměstnancem Státní památkové péče na zámku Kynžvart. Ladislav Fuks prožil většinu svého osobního života v osamění, nebo ve společnosti pochybných individuí, mladíků s často kriminální minulostí, kteří se většinou živili prostitucí. Hlavním tématem jeho děl bylo odcizení a strach židovských občanů během okupace a vliv války na jejích psychiku. Ladislav Fuks umírá 19. srpna 1994 ve svém dejvickém bytě v ulici Národní obrany č. 15. Jeho tělo je objeveno až dva dny po úmrtí.

Dílo:

-Mí černovlasí bratří

-Návrat z žitného pole – román

-Vévodkyně a kuchařka – román

-Smrt morčete – povídky

-Spalovač mrtvol – hororová novela

Literární druh: epika

Literární žánr: novela (na pomezí mezi novelou a románem)

Téma: změna člověka, pod vlivem historických událostí a nátlaku – od mírumilovného člověka, který má rád svoji rodinu až po vraha, který ji celou zabije, ideologie moci

Motivy: hrůzy války, spalování mrtvol, vyzdvihování smrti, zbláznění/pomatení, psychický nátlak, rodinná katastrofa

Časoprostor: Před válkou, období okupace-válka (1939-1945), Praha

Kompoziční výstavba: chronologická, 15 kapitol (kapitoly propojují motivy např. dívky v černých šatech, nebo tlustého pána); er-forma, spisovný jazyk

Období: 1967, období poválečné literatury (po 2. SV)

Postavy

-Karel Kopfrkingl – zaměstnanec pražského krematoria, zpočátku milý, starostlivý otec a manžel, velmi ohleduplný, poté vrah

-Marie Kopfrkinglová – Lakmé, hodná, spořádaná, milující rodinu, dobrá matka, napůl židovka

-Zina – dcera Karla a Lakmé, krásná, upřímná, skvěle vychovaná

-Milivoj – syn Karla a Lakmé, romantik, zženštilý, poté zavražděný šíleným otcem

-Willy – stoupenec Hitlerových ideologiích, namyšlený, zlý, zmanipuluje Karla, aby se k nim přidal, jeho přítel

-doktor Betterheim – lékař, bydlí ve stejném domě, žid

-Jan Betterheim – kamarád Miliho, synovec lékaře, slušný člověk

- pan Fenek – chce po panu morfium, je na něm závislí

- pan Dvořák – přišel do krematoria jako nováček, nervozní, často kouří, pan Kopfrkingl ho z krematoria později nevyhodí, líbí se mu, že je abstinent

- pan Vrána – vrátný v krematoriu

- pan Prachař – alkoholik, pan Kopfrkingl se o něm často zmiňuje, lituje ho nebo spíše jeho ženu a syna Vojtu

OBSAH:

Kniha popisuje příběh Karla Kopfrkingla, který pracuje jako zaměstnanec krematoria a ke své práci má poněkud zvláštní vztah. Považuje ji za nesmírně ušlechtilou, neboť smrt každého člověka očišťuje a je to právě on, který mrtvým pomáhá dále na té lepší cestě. Kromě práce všechnu svou pozornost až přehnaně a násilně věnuje rodině, tedy ženě Marii, kterou nadneseně a blahosklonně oslovuje Lakmé, a dvěma dětem — Zině a Milivojovi. Rodina na jeho přání slaví všechny svátky, jezdí na společné výlety, ale nic z toho není přirozené, ze všeho je znát jakási křečovitost, předstírání, hra. Karel má také jednoho německého přítele – Willyho, který sympatizuje s nacistickým hnutím v Německu a vidí v Karlovi dalšího vhodného přívržence, a proto ho začne pomalu „zpracovávat". Dokazuje Karlovi, že byl zrozen pro velké věci, pro jiný svět, a pomalu se mu stává vzorem. Karlovi se to vše začíná líbit a zapojuje se donášením na bývalé židovské přátele. Svými zásluhami je povýšen na místo ředitele, časem si ale uvědomuje, že i jeho žena měla židovské předky a tím by mohla velmi ohrozit jeho čerstvě nabytou funkci. Situace se pro něho stává bezvýchodnou – vnitřní boj se neustále stupňuje, volba mezi rodinou a prací "vyvoleného" plně zaměstnává jeho mysl do té míry, že konečné východisko se nemůže ubírat jiným než chorobným směrem. Rozhodnutí je děsivé, ale Karel je přesvědčen o jeho správnosti, dokonce je povyšuje na něco lepšího, na jakési dokonalé vykoupení smrtí. Jednoho večera tedy nechá Lakmé rituálně obléknout do černých šatů a s naprostým klidem, hladce, promyšleně ji oběsí. Pocit radosti a moci se tím u něj ještě zesiluje. Karel se rozhodne zbavit se i svých dětí, které také nejsou podle jeho měřítek zcela "čisté". Nejprve v krematoriu brutálně zabije svého syna železnou tyčí, a pak ho zpopelní v rakvi společně se členem německého gestapa, čímž ho podle svých měřítek zcela očišťuje. Nyní mu zbývá už jen dcera. Snaží se ji také zabít v krematoriu, ale jí se povede utéct, protože mu slepě nedůvěřovala jako Lakmé a Milivoj. Teprve poté vychází pravda najevo a Karel končí jako blázen. Nakonec se děj posune do roku 1945, kdy válka končí, Karel po cestě vidí ze sanitního vlaku zubožené vracející se židy – ani tehdy nelituje a stále si myslí, že činil správně.