Tajemství písma (kopie)

Tajemství písma

Hlavní postavou povídky je grafolog pan Jensen. Jednoho dne požádá šéfredaktor pana Rubnera, aby se šel podívat na produkci Jensena, že prý bude mít něco epochálního pro tisk. Rubner měl za úkol o tom napsat patnáct řádků.

Rubner tedy navštívil Jensenovu přednášku, kde grafolog povídal pro tisk o teoretickém výkladu psychometrické grafologie. Hovořil o tom, že celý systém je vybudován na čistě experimentálních zákonech, a že praktické užití těchto exaktních metod je nekonečně složité, a že je nemůže podrobněji demonstrovat při jedné přednášce. Jensen se tedy musel omezit na praktickou analýzu dvou nebo tří rukopisů.

Přesně na toto Rubner čekal celý večer. Podal Jensenovi popsaný list papíru, aby jej řádně rozebral. Jensen si nasadil své čarodějnické brýle, podíval se na písmo a začal s rozborem písma. Ihned poznal ženský rukopis a prohodil, že mužské písmo bývá obvykle výraznější a zajímavější. Poté nastalo hluboké ticho. Náhle ze sebe vydal, jestli se nejedná o písmo někoho blízkého a okamžitě byl ujištěn, že určitě ne. Jensen začal ze sebe sypat samá negativa o tomto písmu. Prý je tato žena samá lež. A to lež ze zvyku. Je nízké úrovně a vzdělaný člověk by si s touto ženou moc nepopovídal. A prý je nepořádná. Tato osoba by nikdy nikomu nepřiznala, co si skutečně myslí. Je povrchní a má mnoho přízemních zájmů. Má neřest ovládanou duševní leností. Dále bylo písmo známkou marnotratnosti. Jensen dále mluvil o tom, že tato žena má ráda svoje pohodlí, příliš se zabývá sama sebou a nemá nikoho ráda. Byla to jedna z těch žen, před kterou je každý muž slaboch. Tato osoba chce poroučet, ale zároveň ji něco brzdí, něčeho se pořád leká. Její nízká úroveň není dána primitivností, nýbrž nesouladem. Písmo se přetvařuje, dělá se hezčí. Osoba je bez kázně, morálky. Sklon písma vpravo, čárky mají směr obrácený. Dělá to takový divný dojem jako rána dýkou do zad. Bylo v tom něco potměšilého a úskočného. Jensen přímo vyslovil větu, že žena by dovedla člověka probodnout zezadu, ale neudělá to pro svou pohodlnost a pro nedostatek fantazie.

Toho večera přišel Rubner domů jako mrak. Paní Rubnerová se zlobila, že dorazil dlouho. Zeptala se, chce-li večeřet. Rubner hrozivě zabručel, že už zase začíná a paní Rubnerová udiveně zvedla obočí. Rubner nadával o nepořádku v domácnosti. Manželka mu připomněla, kdo se o něj neustále stará a momentálně mu spravuje košile. Rubner se jí začal vysmívat a začal s vyčítáním. Rubnerová nevěděla, co se s manželem děje.

Večer nato zapadl Rubner do své hospody. V hospodě ho přivítal pan Plečka s tím, že zrovna čte jeho noviny. Rubner si objednal roštěnou a začal rozebírat s Plečkou grafologa Jensena. Líčil mu, jak grafolog čte z písma jako z kniny. Prý toho člověka trefí tak dokonale, že ho zrovna vidíte před sebou, odhalí jeho minulost, na co myslí a co skrývá. Pan Plečka byl vůči tomu skeptický. Rubner to nevydržel a začal Plečkovi povídat o jednom pánovi, neuvedl jméno, který dal Jensenovi list rukopisu své ženy a ten ihned začal rozebírat její písmo. Prý s tou ženou byl dvacet let v manželství a nepoznal na té ženské ani desetinu toho, co Jensen vykoukal na první pohled. Plečka se zamyslel a řekl Rubnerovi, že ten chlápek musel být pěkný trouba, když to za dvacet let nepoznal a zajímalo ho, zda-li se rozvedli.