Ženy milující_V001_o

Společná část maturitní zkoušky

Český jazyk a literatura – vyšší úroveň obtížnosti

Pracovní list

David Herbert Lawrence

Ženy milující

Výňatek

Umělecký text

Gerald mluvil jakoby v transu a jeho slova zněla prázdnotou. Pak se najednou vzchopil, pohlédl na Birkina sklíčenýma, pomstychtivýma očima a s jakousi rapsódičností pokračoval:

„Víš, co to je trpět, když jsi se ženou? Je tak krásná, tak dokonalá, připadá ti tak dobrá. Trhá tě to jako hedvábí a každý ten šrám tě pálí a řeže – cha, jak dokonalý pocit, když tě to takhle sežehne, úplně sežehne! A potom – “ Gerald se zastavil na sněhu a otevřel své zaťaté pěsti – „a potom není nic – máš mozek spálený na uhel – a – “ podivným šaškovským pohybem se rozhlédl kolem sebe – „člověk celý shoří – víš, jak to myslím – je to úžasná zkušenost, něco konečného – a potom – potom jsi na uhel, jako by tě zasáhl elektrický proud.“ Gerald mlčky kráčel dál. Mluvil, jako by se vychloubal, ale bylo to pravdivé vychloubání člověka, který se ocitl v mezní situaci.

„Za nic na světě bych o tu zkušenost nechtěl přijít. Je to něco dokonalého. A Gudrun je neobyčejná žena. Ale – něco v ní nenávidím, je to až zvláštní – “

Birkin pohlédl na jeho podivnou, duchem nepřítomnou tvář. V Geraldovi vyvolala vlastní slova jakousi prázdnotu.

„A teď už ses nasytil?“ zeptal se ho Birkin. „Tu zkušenost ti už nikdo nevezme, tak proč si stále drásat staré rány?“

„Já nevím,“ odpověděl Gerald. „Ještě není úplně všemu konec – “

Oba muži kráčeli dál.

„Taky jsem tě miloval, stejně jako Gudrun, nezapomínej na to,“ řekl Birkin trpce. Gerald na něho zvláštním roztržitým způsobem pohlédl.

„Opravdu,“ řekl ledově skeptickým tónem, „anebo si to jen myslíš?“ Sotva věděl, co říká.

Sáně přijely, Gudrun z nich sestoupila a všichni se rozloučili. Moc si už přáli jít každý svou cestou. Birkin se posadil na své místo a sáně se rozjely. Gudrun a Gerald zůstali stát na sněhu a mávali jim. Birkina zamrazilo u srdce, když viděl, jak tam trčí v té sněžné pustině. Jak se v dálce zmenšovali, připadali mu stále osamělejší.

Neumělecký text

Zatímco Duha zachovává alespoň zhruba časovou posloupnost tří generací rodiny Brangwenů, soustřeďují se Ženy milující na téměř synchronní analýzu vztahů obou sester k sobě, k okolí a především ovšem k milencům. Cítíme tu puls anglické společnosti na počátku 20. století nejen v středoanglické provincii, ale také v londýnské metropoli nebo v kosmopolitním horském hotelu v tyrolských Alpách. Také třídní záběr sahá od učitelů, intelektuálů a umělců až po panská sídla nových uhlobaronů i starých aristokratů. V pozadí hučí temný podzemní proud hornického proletariátu.

[…]Ženy milující jsou nejen románem vášní, ale i svérázným druhem románu idejí. Je tu mnoho, až příliš mnoho diskusí a úvah o existenci jedinců, společnosti, národa i lidstva „Kolosální idiotština“ první světové války nutila Lawrence k mučivým pochybám, zda člověk může vůbec přežít, zda se nezničí nebo nevyhyne jako ony diluviální druhy, které se přestaly tvořivě vyvíjet. Ale ani v takovém případě neopouštěla Lawrence alespoň utopická víra, že „odvěké tvořivé mystérium“ ze sebe vydá nové, krásnější bytosti, aby nadále ztělesňovaly tvořivost.