KAREL ČAPEK (Seminární práce)

Po několika krátkodobých zaměstnáních nastupuje společně se svým bratrem Josefem v dubnu 1921 do pražské redakce Lidových novin, ve které setrvá až do konce svého života. V téže době se stává dramaturgem Městského divadla Královských Vinohrad.

Krátce před nástupem do Lidovýсh novin se při divadelním představení Holčička v divadle na Smíchově seznamuje s sedmnáctiletou herečkou Olgou Scheinpflugovou. Jejich vztah trval celých osmnáct let a byl velmi komplikovaný. V této době se již plně projevuje Čapkova choroba chronickými bolestmi zad, které jej celoživotně ničí nejen fyzicky, ale i psychicky. Vztahu s Olgou nepřála zejména Čapkova rodina.

V roce 1922 se osobně seznámil s prezidentem republiky Tomášem Garrigue Masarykem. A to byl počátek celoživotního přátelství. Vyvrcholením tohoto přátelství byl vznik memoárových Hovorů s T. G. Masarykem, v 1928 až 1935.

Do konce dvacátých let Čapek vydává několik děl. K těm nejznámějším se řadí Továrna na Absolutno (1922), drama Věc Makropulos (1922) a roman Krakatit (1924). Všechna tři díla spojuje žánr sci-fi a fantasy. Ve všech dílech se projevuje

Čapkův rezervovaný postoj k vědeckotechnickému vývoji. Čapek byl do jisté míry příznivcem, uznával nutnost pokroku, ale současně si uvědomoval i etické otázky s ním spojené a důsledky, které pro celé lidstvo může mít. Nevyjadřoval se jen prostřednictvím svých dramat a románů. Jako žurnalista se hodně věnoval aktuálním I politickým problémům. Například svůj postoj k fašismu definoval v roce 1926 ve článku Čeští spisovatelé-proč mlčíte, který vyšel jako reakce na výzvu Národní obce fašistické.

2.5 Bydliště

Do roku 1925 žil Karel Čapek spolu se svým bratrem Josefem Čapkem v bytě na Malé Straně. Pak se přestěhovali na východní hranu vinohradské kolonie Spolku žurnalistů, kde pro ně postavil architekt Ladislav Machoň v letech 1923–1924 rozsáhlou dvojvilu v tzv. národním slohu. Nejprve žil Karel Čapek ve své polovině dvojdomu v dnešní Praze 10 sám, později se svou ženou Olgou Scheinpflugovou. Druhou polovinu domu obýval bratr Josef Čapek se svou rodinou.

Ke svatbě v roce 1935 obdrželi novomanželé Karel Čapek a Olga Scheinpflugová právo bydlet na letním sídle nad rybníkem Strž u Staré Huti. Stalo se tak zásluhou generálního ředitele hutí v Dobříši Václava Palivce. V současnosti je v tomto domě památník Karla Čapka. Zde Čapek ve svých posledních třech rocích života převážně pobýval.

2.6 Třicátá léta

V červnu 1930 byl ministrem školství jmenován členem poradního sboru pro věci Národního divadla. V lednu 1931 pro rozvoj duševní spolupráce při Společnosti národů jmenován do výboru pro literaturu a umění. V březnu byl znovu zvolen předsedou pražského Penklubu. Koncem června se zúčasnil celosvětové konference Penklubu v Haagu. Poté cestoval po Holansku. V březnu 1932 společně s bratrem Josefem přešel od zkrachovalého nakladatelsví Aventinum k nakladatelství František Borový.